O Vánocích si Rumuni připomenou 35. výročí krvavého pádu komunismu ve své zemi. Režim, který do poslední chvíle zatýkal a vraždil své občany, skončil popravou tehdejšího prezidenta Nicolae Ceaușesca a jeho ženy Eleny. Soudný člověk sotva může srovnávat působení prezidenta-tyrana Ceaușesca a současnou demokraticky zvolenou hlavu státu Klause Iohannise. Část společnosti ale nese nelibě, že v čele země zůstane i po následujícím víkendu.
UHRYGabriel Sedlák vás v rubrice Uhry zve nejen do regionů, jež kdysi tvořily Uhersko, které je společným dědictvím zejména Maďarů, Slováků, Němců a Židů, ale i do širšího okolí. A v neposlední řadě se věnuje i uhrům s malým „u“, tedy různým chybám na kráse tamních společností. |
Etnickému Němci Iohannisovi, který svou politickou kariéru zahájil na začátku století jako primátor města Sibiu, v sobotu vyprší druhý pětiletý mandát. V ten den ho měl ve funkci vystřídat vítěz nedávných prezidentských voleb. Národ se však, jak známo, vítěze nedočkal. Ústavní soud dva dny před druhým kolem výsledky toho prvního zrušil s odkazem na odtajněné bezpečnostní dokumenty, které hovoří o ruských útocích během kampaně a hlasování.
Kickboxerovo varování
Nejblíže k úspěchu měl nacionalistický kandidát s pochopením pro politiku Moskvy a kritickými slovy vůči NATO Călin Georgescu, který první kolo voleb nečekaně vyhrál a v jehož prospěch mělo ruské vměšování probíhat.
Odtajnění bezpečnostních dokumentů, které ukazovaly na aktivizaci spících účtů na sociálních sítích, masivní výplaty rumunským influencerům, ale také systém dezinformačních účtů, které ve velkém podporovaly krajně pravicového kandidáta Georgescua, inicioval dosluhující prezident Iohannis. Ten pak v minulých dnech oznámil, že ve funkci setrvá do zvolení nové hlavy státu. Náhradní volby se prý uskuteční nejdřív v březnu.
Poslanec a bývalý i mezinárodně úspěšný kickboxer Daniel Ghiță coby Georgescův stoupenec přišel v minulých dnech s poplašnou zprávou, že se Iohannis chystá vyhlásit v zemi stav ohrožení a zavést diktaturu, kde státní instituce přejdou do rukou Sorosových pomocníků atd. atp. Prý to prostě budou nejsmutnější Vánoce od roku 1989.
Věci v Rumunsku nemusí zajít až do výše popsaného extrému a člověk nemusí být kickboxer, aby se alespoň na chvíli též nezaobával o stav demokracie v zemi. Ruské vměšování se do vnitřních věcí kteréhokoliv státu je nepřípustné, jakkoli patří k arsenálu jen nesmrtících zbraní současné zahraniční politiky Moskvy. Zrušení voleb je ale precedens, který zvedl obočí mnoha lidem.
Podobné útoky zažily i Británie nebo Spojené státy a přežily je, aniž by stát ztratil důvěru ve svobodné rozhodování svých voličů. Národní nebo i nadnárodní reprezentace můžou nakrásně domlouvat sociálním sítím, aby se nepropůjčovaly tak podlým praktikám, jaké v minulých týdnech zaplavily Rumunsko, nikdy ale z volebního boje úplně nevytěsní ovlivňování tím „nesprávným směrem“. Jakkoli se někomu může zdát správné administrativní vyřazení politika, který je nekompatibilní s euroatlantickým nastavením země, takový postup může být krátkozraký a může se vymstít.
Návrat Moskvy do hry
Zrušení prvního kola voleb vyvolalo u spousty Rumunů otázky tím spíš, že výsledky parlamentních voleb, které se uskutečnily o týden později, tudíž ve stejných z ciziny dotvářených kulisách, ústavní soud potvrdil. Nejeden volič tak nabyl dojmu, že stávající establishment (Marcel Ciolacu, dosavadní premiér a lídr sociálních demokratů, kteří vyhráli parlamentní volby, nepostoupil do druhého kola prezidentského klání jen o setiny procenta), který už mezitím sestavoval proevropskou koaliční vládu, udělal vše pro to, aby se své konkurence zbavil. A je otázka, nakolik této atmosféře odolávají, nebo naopak podléhají ústavní soudci. K vánoční pohodě to rozhodně nepřispívá.
Za humny je Rus. S ruským vměšováním do svých prezidentských voleb se Rumunsko pere, jak nejlépe umí |
Před 35 lety se Praha i Bukurešť zbavily nadvlády Moskvy nad svými zeměmi. Avšak v posledních letech komunismu, kdy v čele chřadnoucí sovětské Říše zla stál Michail Gorbačov, bojovaly národy střední a východní Evropy do velké míry spíše s vlastní otravnou bolševickou reprezentací, do poslední chvíle omezující základní práva a svobody. Větším nepřítelem než Gorbačov byli Jakeš s Husákem a Ceaușescu se svými pohůnky. Paradoxně až o mnoho let později se svět střední a východní Evropy bohužel vrátil do svého morbidního „normálu“, kdy Moskvě není jedno, jak si tady jednotlivé národy nažívají.
Tahle fronta zůstane ještě nějaký čas otevřená. Jednotlivým národům regionu se na ní bude dařit tím lépe, čím dřív zvládnout nesnadné domácí úkoly. Například naučit se nespoléhat na laciné recepty domácí či zahraniční provenience.
