A využití jediného čísla je sice pěkné do mezinárodních srovnání (zde připomenu jen nechvalně proslulý žebříček Doing Business, který byl zrušen pro rozsáhlé manipulace dat z jednotlivých států), ale má často spíše zavádějící efekt.
Tou první věcí, která zarazí, je, že i s touto pověstí se Rusko v různých žebříčcích spotřeby čistého alkoholu na osobu ani zdaleka nenachází na čelních místech. Podle žebříčku WHO z roku 2022 mu patří 28. místo s 10,5 litru čistého alkoholu na hlavu na rok, zatímco třeba Česká republika se nachází na „pěkném“ pátém místě. Zároveň s tím ale v jiných statistikách Rusko potvrzuje stereotyp, kdy patří mezi tři země s nejvyšším počtem úmrtí na následky alkoholu na světě.
Zdánlivě paradoxní situace ale není tak nevysvětlitelná, jak se zdá. Důvodem jsou okolnosti, za kterých dochází ke konzumaci alkoholu. Zatímco na Západě je jeho konzumace rozprostřena do širších vrstev obyvatelstva a napříč sociálními skupinami, navíc s preferencí méně alkoholického piva a vína, v Rusku (nejen) je jeho konzumace spojena s nižšími vrstvami obyvatelstva, pijícími často až do úplné opilosti. I proto se nedaří snižovat podíl těžce závislých.
Zdražování v Rusku. Opět klesla spotřeba vodky a koňaku, víc se pálí doma |
Kouzlo průměru pak nelze ignorovat ani s teritoriálním ohledem, kdy spotřeba v muslimských částech, hlavně na Kavkazu, je prakticky nulová, v jiných oblastech, například v Něněcké autonomní oblasti či na Čukotce, dosahuje podle čísel z roku 2025 zhruba 14 litrů.
Pokles čísel může mít hned několik důvodů. Pochopitelně, představitelé státní moci jej dávají do souvislosti s aktivními opatřeními, která Rusko v posledních letech přijímalo, ať už omezování prodeje či reklamy na alkohol či zdražování alkoholu. To poslední ale spíše než k omezení spotřeby vedlo k růstu prodeje vodky jako levnějšího alkoholu ve srovnání s jinými druhy.
Roli ale hrají i jiné faktory. Pochopitelně, přechod na méně alkoholické nápoje je jedním z nich, což například vysvětluje relativně nízkou spotřebu alkoholu v Moskvě. Alkohol také přestal být „in“ mezi mládeží, a to nejen tou ruskou. I proto stouply prodeje antidepresiv a jiných prostředků. Jde o jev, který se ani zdaleka netýká jen Ruska, ale lze jej pozorovat i v západní Evropě.
Další faktory už mohou být méně pozitivní. I přes obrázky ruské armády plné alkoholem zmožených jedinců i zprávy o tom, že právě oni jsou cílem náboru, je jejich úbytek velmi obtížné statisticky podchytit. Podobně je to u spotřeby doma vyráběného alkoholu, což nelze prakticky vysledovat pomocí statistik.
Politolog: Rusko je na rozcestí. Může se vrátit do Sovětského svazu, nebo do normálu |
Nicméně prodeje zařízení na výrobu alkoholu od začátku roku vzrostly o 52 %, což poukazuje na tendenci k domácí výrobě alkoholu. Pokles tak nemusí být zdaleka jen pozitivní zprávou. Jako u všeho, analyzovat cokoli na základě jednoho čísla vede spíše ke zmatení reality než k jejímu osvětlení.
Z ruských regionů se jeden zcela vymyká, co se opatření týče. Ve Vologodské oblasti vládne poněkud svérázný gubernátor Georgij Filimonov. Ten se netají svým obdivem k stalinské epoše a k „pravoslavnému oligarchovi“ Konstantinu Malofejevovi. Filimonov vyhlásil kampaň za zvýšení porodnosti, zároveň vyhlásil boj proti „alkoholové genocidě“, která podle něj stojí za vymíráním Ruska.
A proti spotřebě alkoholu vyrazil se skutečně radikálními opatřeními. Alkohol se smí prodávat jen ve velmi omezených časech, během týdne jen mezi 12. a 14. hodinou, o víkendech pak mezi 8 a 23 (mimo tyto hodiny platí federální zákaz) a během státních svátků platí stejný režim.
Oblast navíc zakázala i obchody s alkoholem i s elektronickými cigaretami. Zákazy platí i pro prodeje v rámci rezidenčních budov, pro obchody, které nemají zvláštní zásobovací vchod.
Daleko od Moskvy. Problémy těžko zkoušených ruských regionů nikdo neřeší, jen se odsouvají |
Filimonov se chlubí úspěchy ve svém boji, kdy podle jeho vyjádření Vologodská oblast snížila spotřebu alkoholu o 23 % v roce 2025, nicméně už nedodává to, že došlo naopak k růstu v ostatních regionech. Vliv má politika i na regionální rozpočet, který se propadl do hlubokého deficitu. Filimonov nicméně výtky odmítá s tím, že menší spotřeba alkoholu se projeví na nižší nemocnosti.
Situace s alkoholem v Rusku se tak dá nahlížet stylem poloprázdné a poloplné sklenice. Pokles spotřeby čistého alkoholu na obyvatele je jistě pozitivní a bude se dobře odrážet v mezinárodních srovnáních, na druhou stranu jiné ukazatele už tak skvěle nevypadají. Zákazy se už v minulosti ukázaly jako ne zrovna nejefektivnější nástroj pro vymýcení spotřeby drog včetně těch legálních. Nejinak tomu bude i v Rusku.
