„Hlavním motorem sblížení by mohly být vzájemné ekonomické potřeby a společné transkontinentální výzvy,“ míní politolog. Podle jeho slov je orientace na Východ důležitý a přirozený proces diverzifikace zahraničních vztahů Ruska, ale je však do značné míry vynucený a plně se nevyrovná vztahům s Evropou.
Z Evropy a Ruska přicházejí slabé signály o obnově vzájemného dialogu. Nastal čas k normalizaci vztahů?
Čas na dialog nastává, když strany zaujmou racionální, rozumný postoj místo ideologické tvrdohlavosti. Prohlášení německého kancléře Friedricha Merze, spolu s dalšími signály z několika evropských metropolí, stejně jako některá Putinova prohlášení, naznačují únavu z patové konfrontace a pochopení, že Evropa nemůže být z dlouhodobé perspektivy stabilní a suverénní bez významných partnerů, jako jsou Čína nebo Spojené státy. Nebo bez rovnocenného partnera, jako je Rusko. Stejně jako Rusko nemůže být plně úspěšné ve stavu autarkie podobném SSSR.
Starý model, kdy se NATO rozšiřovalo a Rusko se ho snažilo „zmrazit“ nebo vytvořit vlastní zónu vlivu, se vyčerpal a vedl ke katastrofě.
