German Gref je totiž cokoli, jen ne řadový šéf banky. Dokonce ani velikost a význam Sberu není to, co by mu dodávalo na významu. Důležité je především to, že jde o člověka, který stál vedle Putina od začátku jeho prezidentství. German Gref byl jedním z hlavních autorů první Putinovy ekonomické strategie. Zároveň spolu s Andrejem Illarionovem patřili mezi největší liberály v ruské ekonomické elitě.
Putinovi tento plán, i když z velké části nevyplněný, zajistil spolu s růstem cen ropy, osm let prudkého ekonomického růstu. Z dnešního pohledu až překvapivě přinášel takové věci jako omezení všemocnosti státních úřadů, sjednocování pravidel a jejich zjednodušení, soudní reformy. Jenže také se postupem času ukazovalo, že Putin není až takový liberál a že ekonomika mu slouží jen pro naplňování strategických cílů.
Ten, komu je kritika tolerovaná
Illarionov odešel od Putina v roce 2005 na protest proti rozkrádání státu Putinovými kamarády, a stal se jeho kritikem. German Gref odešel ze státní služby (byl ministrem ekonomiky) v roce 2007 a přešel právě do Sberbank. Posledním z původní skupiny tak byl Alexej Kudrin, který odešel z postu ministra financí v roce 2011 po hádce s Dmitrijem Medveděvem, tehdy plnícím roli prezidenta Ruska, o vojenské a sociální výdaje.
Místo Big Macu Big Chit. Rusům chutná náhrada za západní fast foody, tržby rostou |
Na rozdíl od Illarionova ale ani Gref, ani Kudrin nepřekročili linii, kdy by kritizovali režim jako takový. Kudrin pak přešel do role šéfa Auditorské komory, obdoby našeho Nejvyššího kontrolního úřadu. Až poté se stal poradcem v Yandexu, což nelze vnímat jinak než jako trafiku.
German Gref je tak člověkem, kterému Putin vděčí za mnohé. Ostatně, i ze Sberbank, kdysi státního molochu bez jakékoli schopnosti se měnit s dobou, vytvořil moderní banku aktivně pracující s novými technologiemi. I proto je mu čas od času umožněna kritika na adresu vládní či státní ekonomické politiky. Gref ví, že nemůže tepat například do korupce lidí kolem Putina, ale jinak má pole relativně volné.
Ostatně není náhodou, že během Petrohradského ekonomického fóra jsou snídaně Sberu vždy nejsledovanější událostí. Během nich totiž zaznívá kritika, která jinak není příliš běžná. Každý rok se tak právě na ni soustředí největší pozornost. I když Gref nevystupuje jako hlavní kritik, je přeci jen považován za toho, kdo relativně svobodný prostor pro diskusi může povolit. Gref pak mluví poměrně otevřeně (s výše uvedenými limity) i při jiných příležitostech, čímž se liší od Kudrina, který se nevyjadřuje vůbec, popřípadě od Illarionova, který naopak kritikou nešetří v žádném ohledu. Není tak překvapením, že se právě on postaral o kritiku v současné diskusi.
Největší ruská banka Sberbank loni vydělala rekordních 1,56 bilionu rublů |
Gref stále patří do skupiny režimních liberálů, byť jejich role klesá. Spolu s ním lze pak jmenovat Elviru Nabiullinovou, šéfku Centrální banky Ruska, která jej kdysi nahradila ve funkci ministryně ekonomiky.
Žádná revolta
Současný spor ale také ukazuje na to, že pokud lze v nějaké oblasti mluvit o alespoň přibližně svobodné diskusi, jde o ekonomiku. Vidět je to například i v povolených novinách Kommersant, v nichž je možné se dočíst nejen o skvělých úspěších, ale i problémech současného Ruska. Částečně je to nejspíš i proto, že se jedná o tematiku, která je považovaná za „elitářskou“.
Pověstným je v tomto například Centrum makroekonomické politiky a krátkodobých prognóz (CMAKP), které založil současný ministr obrany Andrej Belousov a které vede jeho bratr. Centrum vydává kritické reporty o současné ekonomické politice země. Jeho oblíbeným terčem je pak Elvira Nabiullinová, jejíž úrokové sazby (momentálně na 17 procentech) podle nich stahují zemi do recese. V tom se přitom CMAKP shoduje s Grefem. I ten volal po snížení úrokové míry na 16 či méně procent.
Diskuse přitom probíhají vcelku veřejně. Perličkou pak bylo, když si Centrální banka stěžovala na kvalitu dat a jejich utajování ze strany Rosstatu, který podle ní veřejnou diskusi omezoval.
Jak si zubatá chodí pro ruské politiky. Vraždy jsou častější než sebevraždy |
Částečně tak poukázal ještě na jeden rys současné ruské politiky. I když mluvíme o skupinách či klanech, často jde spíše o situativní spojenectví. A právě v případě liberálů je toto spojenectví nejslabší. Elvira Nabiullinová tak hájí boj proti inflaci, zatímco German Gref by raději viděl nižší úrokové míry. A to i přesto, že jsou oba představiteli režimních liberálů. Pro Putina jsou oba důležití pro jejich ekonomickou kompetenci, ale dohromady celek netvoří.
Grefova kritika tak opravdu nepředstavuje nic, co by mělo indikovat nějakou vnitřní revoltu v rámci režimu. Gref podobně nemluví poprvé a vzhledem ke svému postavení ani naposledy. Bylo by tak chybou si dělat naděje právě na základě jeho projevů.
