Nemusíme chodit až k podpoře USA v boji ve válce za nezávislost, podporu Unii v občanské válce, prodeji Aljašky, čas od času probleskávající v ruské veřejné debatě jako něco, co by bylo záhodno znovu otevřít, či k bolševiky znárodněným investicím nejen amerických firem do carského Ruska.
Investovali byste v současné době v Rusku?
Zajímavostí pak byl určitý návrat amerických firem do Sovětského svazu během pozdních dvacátých a počátku třicátých let. Ford Sovětskému svazu pomohl vybudovat jeho průmyslovou základnu. Ale ani v tomto případě nešlo o nějaké trvalé usídlení amerických firem v Sovětském svazu a zkušenosti se pak dají charakterizovat jako, mírně řečeno, nejednoznačné.
Nejhorší investice Sorosova života
Pokud skočíme do devadesátých let, jednalo se o obrovskou vlnu optimismu ohledně možností investovat v Rusku. Nicméně řada investorů se ve svých snahách spálila. Své o tom vypráví i George Soros, jeden z nejznámějších investorů. Ten si dokázal poradit s britskou librou, ale už ne tolik s ruským prostředím v postkomunistické době.
Soros v roce 1997, kdy se zdálo, že po počátečním ekonomickém otřesu spojeném s rozpadem socialistického hospodářství se situace konečně stabilizuje, investoval do menšinového podílu (25 procent plus jedna akcie) telekomunikační společnosti Svjazinvest. Soros zvítězil v konsorciu s partnery v tendru na privatizaci s nejvyšší nabídkou ve výši 1,8 miliardy dolarů.
Kapitulace před zlem, odsoudili čeští lídři konec americké pomoci Ukrajině |
Postupně navíc od nich v roce 2000 jejich podíly vykoupil. Nicméně podcenil ruské podnikatelské prostředí, ale také Putinovy snahy podřídit ekonomiku státu, kdy původně slibovaná privatizace zbytku podílu dostala stopku, jakož i politický odpor vůči své osobě. V roce 2004 pak podíl ve společnosti prodal za 600 milionů dolarů. Není ani divu, že vstup do ruských telekomunikací označil za nejhorší investici svého života.
Americké firmy byly zapletené do jednoho z klíčových momentů ruské ekonomiky v počátku Putinovy vlády, tedy do aféry kolem zatčení Michaila Chodorkovského v roce 2003. Chodorkovskij měl z Putinova pohledu mnoho vad sahajících od kritiky korupce kolem Putina až po podporu opozičních stran, ale plánované propojení jeho Jukosu s americkými firmami ExxonMobil a ChevronTexaco hrozilo, že v Rusku vznikne extrémně silná společnost s americkým základem, což bylo něco, co Putin nechtěl připustit. Odebrání Jukosu Chodorkovskému pak dané situaci zabránilo, byť s jistou reputační škodou.
Na druhou stranu, ani třeba pozdější kritik ruského prezidenta, Bill Browder, nezpochybňoval tento krok. Jeho kritika nastoupila až poté, co mu byla jeho společnost Hermitage Capital s posvěcením ruského státu ukradena. Při vyšetřování toho, co se vlastně stalo, pak ve vazbě v roce 2009 zemřel Sergej Magnitskij, uvězněný pod oficiálním důvodem „daňových úniků“. Po jeho smrti nastoupilo od roku 2012 první kolo sankcí, které bylo cílené na osoby přímo spojené se smrtí Magnitského.
POJAR: Proč chce Trump Grónsko a Panamu? V čem je jeho uvažování předvídatelné a proč by cla mohla i klesnout |
Americké firmy nicméně ruský trh neopouštěly. Jejich hlavním zájmem byla přitom nejlukrativnější, ale taky politicky nejvíce exponovaná sféra energetických surovin. Sankce z roku 2014 sice zakázaly nové investice do projektů v ruském ropném a plynárenském sektoru, ale ty, které byly dohodnuty před tímto datem, mohly i nadále pokračovat. Příkladem toho byla společnost Exxon, i nadále působící v projektu Sachalin. Ale ani zdaleka nebyla jediná, americké společnosti se věnovaly třeba poskytování služeb v těžební oblasti. Rusko, i přes politická rizika, slibovalo až příliš velké zisky, což se ukázalo být rozhodující.
Trumpova vize není novinkou
Začátek invaze a nové kolo sankcí, tentokrát již zasahující velkou část ruské ekonomiky, vedlo k odchodu amerických firem z Ruska. Jejich pohnutky mohly být různé, ať už přímý dopad sankcí nebo různá míra tlaku ze strany Bidenovy administrativy až po obavy z reputačních ztrát v podobě bojkotu jejich zboží a služeb ze strany neruských zákazníků. Na jejich místo často nastupovaly ruské kopie, jako se to stalo v případě McDonald´s, která byla nahrazena řetězcem Vkusno i točka. Některé firmy ale dokonce v Rusku zůstaly, ať už dobrovolně nebo v důsledku ruských opatření bránících západním firmám nakládat se svým majetkem v Rusku.
Tajné fondy na válku Putin nejspíš nemá. Ale i když se kasičky vyprazdňují, stále má z čeho čerpat |
Současné vize nových možností v Rusku způsobená vizemi projektů nového amerického prezidenta tak není úplnou novinkou. Americké firmy se ale v Rusku už několikrát spálily, i proto zatím není v jejich řadách patrné úplně bezvýhradné nadšení z možného návratu do Ruska. Ne že by nešlo o zajímavý trh, ale politická rizika jsou stále ještě velmi vysoká.
A k tomu se přidává i fakt, že mohou narazit na nepřátelské prostředí ze strany místních podnikatelů, kteří si jejich firmy rozebrali a rozhodně nebudou stát o novou konkurenci. Navíc je nutné nezapomínat na prostý fakt nevyzpytatelnosti současného amerického prezidenta, který si klidně celé sbližování s Ruskem může během několika minut rozmyslet. I proto bude nejspíš reakce amerických firem velmi opatrná.
