V kontextu častějších útoků hluboko v ruském týlu – včetně zásahu muničního skladu severovýchodně od Moskvy a útoku na 51. arzenál GRAU (hlavní ředitelství raket a dělostřelectva ruského ministerstva obrany) – Kreml riskuje veřejnou potupu přímo před objektivy světových kamer.
Své příměří dodržíme, hlásá Kreml před oslavami. Na případný útok prý odpoví |
Návrh příměří je však jednostranný, bez konkrétních podmínek či mezinárodních záruk. Ukrajina reagovala vlastním návrhem: 30 dní úplného zastavení palby jako předpoklad pro skutečná jednání. Kyjev navíc připomněl, že nemůže garantovat bezpečnost zahraničních hostů na Putinově přehlídce – odpovědnost leží na agresorovi.
Za touto snahou o „pauzu“ se skrývá hlubší strategická slabost Moskvy. Britská vojenská rozvědka odhaduje, že jen od ledna 2025 padlo nebo bylo těžce zraněno 160 000 ruských vojáků. Tempo ztrát – až 40 000 měsíčně – by z letošního roku učinilo nejnákladnější etapu války. A co je horší: územní zisky jsou minimální. Každý kilometr vybojovaného území je vykoupen nepřiměřenými lidskými i materiálními náklady.
Pomoci k vítězství? Ne, při Zelenského návštěvě v Praze jde o cestu k míru |
Přehlídka bez ostudy
Rusko zároveň čelí zhoršující se situaci na bojišti. Ukrajinské útoky drony zasahují Krym, ruské přístavy i vnitrozemí. Poškození zásobovacích uzlů a skladů podlamuje logistiku ruské armády. Moskva proto nasazuje i cizí bojové síly. Severní Korea dodala odhadem 15 000 vojáků, kteří se osvědčili v Kursku. Nově se spekuluje o jejich přesunu na Donbas a jih Ukrajiny. Rusko přítomnost KLDR ospravedlňuje uznáním anexe – z právního pohledu jde ale o normalizaci cizích žoldnéřských sil na okupovaném území.
Dalším faktorem je ekonomika. V prvním čtvrtletí roku 2025 klesly příjmy z ropy a plynu o 10 procent. Ruský rozpočet počítá s cenou 70 USD za barel ropy Ural, ale reálná cena se pohybuje kolem 50 USD. V dubnu padla pod 50 dolarů kvůli celní válce USA–Čína a růstu produkce OPEC+. Výhledy nejsou lepší: dle základního scénáře Goldman Sachs bude cena Brentu 55 dolarů, což znamená pro Ural kolem 40 dolarů.
Dočasný mír versus trvalá válka: může Ukrajina přijmout ústupky a co to přinese nám všem? |
Dopady jsou přímé: Fond národního blahobytu se netvoří, rubl slábne, inflace překročila 20 procent, ač oficiálně je okolo 10 procent. Centrální banka nemůže efektivně stabilizovat měnu – velká část devizových rezerv je zmrazená a zlato je obtížně likvidní. Vláda tak začíná devalvovat rubl, škrtat výdaje a přenášet zátěž na podniky. Státní i soukromé firmy musí platit žoldnéry ze svého, což připomíná „privatizaci války“ na účet ekonomiky.
Z vývoje je zřejmé, že příměří není mírový krok, ale snaha koupit čas. Čas na přehlídku bez ostudy, na konsolidaci fronty, na stabilizaci domácí ekonomiky před případnou mobilizací. Ruské vojenské kapacity, byť stále značné, čelí vyčerpání – personálně, materiálně i rozpočtově. Ukrajina přitom ukazuje adaptivitu: dronové údery, moderní taktika, a pokračující podpora Západu, byť kolísavá.
Rusové se bojí přímého dialogu, Putin si jen hraje, prohlásil Zelenskyj v Praze |
Válka tak vstupuje do nové fáze. Nejde už jen o území – rozhodující bude schopnost unést zátěž. A právě ta se s rostoucí cenou ruské agrese stále více obrací proti Kremlu. Putinovo příměří k 9. květnu je víc než cokoliv jiného – přiznáním slabosti.
