Naproti tomu došlo v případě Ruska k verbálnímu posunu v podobě příznivých komentářů na adresu ruského prezidenta, a dokonce i k telefonátu. Část pozorovatelů pak takový přístup dávala do souvislosti s Trumpovou strategií izolovat Čínu a odlákat Rusko od ní. Je ale osa „Moskva-Peking“ reálná?
Vřelá slova, žádné kroky. Čínský prezident odmítl pozvání EU do Bruselu |
Minimálně není pochyb v tom, že se Rusko se zpřetrháním vazeb s Evropou posunulo směrem k Číně. Cílenou politikou Vladimira Putina bylo od jeho nástupu oslabení jednostranné závislosti Ruska na vývozu surovin do Evropy a posílení asijského vektoru ruské zahraniční politiky. Ideou bylo, že Rusko bude moci obchodovat a také jednat s oběma stranami a nebýt ani na jedné závislé. A v optimálním scénáři i hrát zájmy jednoho proti druhému.
Kontrakty? Spíše malichernosti
Nejlépe to bylo vidět v případě plynu, kdy Rusko vytrvale nabízelo Číně zemní plyn z nalezišť, která již zásobovala Evropu. Čína o nic takového, celkem pochopitelně, nestála, a tak se rozhovory táhly. Čína nakonec dosáhla svého, když první dohoda o dodávkách zemního plynu z roku 2014, tedy z doby prvních sankcí vůči Rusku za jeho agresi proti Ukrajině, stanovovala jako zdroj plynu oblasti východní Sibiře, které byly od evropských zdrojů oddělené. Rusko mezitím muselo budovat i extrémně nákladný plynovod Síla Sibiře, aby mohlo do Číny plyn dodávat.
Amerika jde kvůli Trumpovi ke dnu, Peking může škod využít, věří čínský plukovník |
Mezitím došlo ještě k navýšení objemů dohodnutého zemního plynu, nicméně ani v tomto případě nebylo jasné, jaké jsou podmínky kontraktu. A vzhledem k tomu, že jej podepisovalo Rusko nacházející se pod západním ekonomickým tlakem, podmínky vyhovovaly spíše Číně.
A silná pozice Číny se projevuje i v současné době. Vladimir Putin a Si Ťin-pching sice čile komunikují, a zvláště z ruské strany jdou informace o nových formách spolupráce a kontraktech, ale v drtivé většině případů jde o relativní malichernosti. Hlavní ruský zájem, tedy čínský souhlas s navýšením dodávek ruského zemního plynu, se zatím nedaří naplnit. Důvodem přitom není ani tak ruská neschopnost postavit nový plynovod Síla Sibiře, ale fakt, že Čína nechce záviset ve větší míře na ruských dodávkách zemního plynu.
Rozhodné putinovské „možná“. Kývne Rusko na příměří? Víc než o Ukrajinu mu jde o světový řád |
Vladimir Putin je tak spíše v roli prosebníka než rovnoprávného partnera. Oproti jeho představě rozehrávat Evropu proti Číně, a naopak se tak dostal do opačného postavení, kdy Čína rozehrává svoje jednotlivé dodavatele a Rusko je tou závislou stranou.
Ruská závislost se projevuje například i v automobilovém průmyslu. Před začátkem invaze v roce 2022 Rusko hostilo západní automobilky. Ty přenášely, i pod tlakem ruské politiky lokalizace, svoji výrobu do země. Nicméně válka proti Ukrajině a následný odchod západních partnerů dostal Rusko do nepříjemné pozice vůči Číně. Ruské automobily se opíraly o západní technologie, bez nich mohou jen stěží konkurovat. A pozici západních aut přebraly čínské.
Rusko se nových amerických sankcí neobává, ty předchozí stále bolí |
Jenže zásadním rozdílem je to, že zatímco Evropané byli ochotni v Rusku i vyrábět, čínské automobilky takovou touhou netrpí. A tak se většina dodávek na ruský trh realizuje formou dovozů. Rusko se proti nim brání tzv. recyklačním poplatkem, což není nic jiného než forma cla, ale pak zase mohou automobily chybět na místním trhu. A navíc, ruský výrobce Lada si zvyká, že na něj netlačí konkurence a může tedy dodávat cokoli. Ostatně i čínští výrobci si jsou vědomi omezené konkurence na ruském trhu, což se odráží i v kvalitě jejich produkce.
Cesta z ruské podřízenosti Číně
Idyla nepanuje ani v politické rovině. Čína je více než opatrná s nějakou podporou ruské věci, spíše naopak. Ne že by přímo vyjadřovala sympatie Ukrajině, ale rozhodně nehodlá pro Rusko a jeho válku proti Ukrajině krvácet. Vystupuje jako mírová síla, její představitelé navíc zdůrazňují územní celistvost země. Pochopitelně se do toho promítají vlastní čínské zájmy ve vztahu k Tchaj-wanu. A nejspíš, pokud by bylo potřeba, Peking klidně Rusko obětuje ve prospěch vlastních zájmů. Nic na tom nemění ani různá společná cvičení.
Obchodní válka odstartovala. Nejvyšší celní sazba od roku 1943 je teprve začátek |
Vztah mezi Ruskem a Čínou ani zdaleka není vztahem mezi dvěma rovnoprávnými partnery. Rusko je v porovnání s Čínou výrazně slabší s nižší ekonomickou a politickou vahou. Dostalo se do závislosti na svém partnerovi. I z toho vycházejí úvahy, které vztahují sblížení USA s Ruskem k Trumpově čínské politice. Podle této úvahy by mohl americký prezident nabídnout Putinovi uvolnění sankcí coby možnou cestu z ruské podřízenosti Číně jako náhradu za ukončení války proti Ukrajině.
Pro Moskvu ale ani to nemusí být záchranou, pokud Evropané setrvají na sankcích. Obchodní výměna mezi Ruskem a USA nebyla nějak silná ani před začátkem války. Oslabení druhotných sankcí by zase pomohlo nejen Rusku, ale i Číně. A to je zase otázkou, zda by chtěly USA. Každopádně tak stále platí, že Rusko je v trojúhelníku USA, Čína a Rusko tou nejslabší stranou.
