O výjimečnosti pak svědčí i zmatky ohledně toho, jak vlastně Kreml zareagoval na jeho smrt a pohřeb. Podle jedněch zpráv Kreml poslal věnec (Vladimir Putin se pohřbu neúčastnil z důvodu jiného programu), podle dalších neudělal ani to. I to by ukazovalo na to, že Kreml na podobný scénář připraven nebyl.
Ihned po smrti se samozřejmě vyrojily spekulace o tom, co skutečně stálo za smrtí ruského politika. Nejspíše se ale můžeme řídit principem, že nejjednodušší vysvětlení je zpravidla to správné. V ruském případě to neznamená nic jiného než to, že se Roman Starovojt opravdu dopustil korupce, respektive zpronevěry, a to v rozměru jedné miliardy rublů při budování vojenských zařízení v Kurské oblasti, kde byl dlouhou dobu gubernátorem.
Ruského ministra našli mrtvého. Pár hodin předtím ho Putin odvolal |
Poté, co mu bylo sděleno obvinění a byl odvolán, spáchal sebevraždu. Jestli mu sebevraždu někdo „poradil“, nebo se k ní rozhodl sám, zůstane předmětem spekulací. Ale je více než jisté, že si byl vědom, že je ohrožen probíhajícím vyšetřováním. Mezi další spekulace se pak řadí to, že byl Starovojt před svou smrtí mučen či že se zastřelil ještě před odvoláním. Nicméně ani jedna z nich nemění mnoho na podstatě problému.
Korupce – podstata systému
Konkurovat mu může snad jen případ Alexeje Uljukajeva, ministra ekonomiky, který byl zatčen a odsouzen za vydírání Igora Sečina, šéfa Rosněfti. U něj ale panovala shoda, že jeho největším zločinem bylo to, že se postavil právě Sečinovi. Podobně tomu bylo i v případě Sergeje Storčaka v roce 2007 nebo nejnovější kauzy týkající se ministerstva obrany.
Ve všech se spíše než o samotných faktech korupce či zpronevěr mluvilo o tom, že došlo na boj klanů uvnitř samotného ruského vedení. Samotné částky přitom nehrály vůbec žádnou roli, dokonce se v Uljukajevově případě spekulovalo, že nízká částka požadovaného „všimného“ je jakousi urážkou jeho statusu.
Ruský systém platí obecně za extrémně zkorumpovaný, kdy korupce sama není nějakým parazitem na systému, ale jeho podstatou. Sahá tak od samotného prezidenta a prostupuje až do nejnižších pater, přičemž podstatou je, že každý musí být v machinacích namočený, aby byl lépe kontrolovatelný. I proto se předchozí případy řadily spíše k meziklanovým bojům.
Ruští představitelé se ani nějak neobtěžují skrývat svůj majetek. Timur Ivanov, bývalý náměstek ministra obrany, dostal 13 let vězení za zpronevěru, byl přímo pověstný svým luxusním životem. Dokud byl Sergej Šojgu ministrem obrany, byl Ivanov v bezpečí, ale jakmile Šojgu přišel o místo, jeho klan se ocitl pod tlakem.
Jak si zubatá chodí pro ruské politiky. Vraždy jsou častější než sebevraždy |
Starovjtův případ pak rozhodně nebyl extrémní svým rozsahem. Ačkoli se jedna miliarda rublů zdá jako obrovské peníze (a také je), v podmínkách ruského režimu nejde o nějakou výjimku. Legenda mezi korupčníky, plukovník Zacharčenko, zástupce šéfa Hlavní správy boje proti hospodářské kriminalitě a korupci, dokázal podle různých odhadů nashromáždit až 13 miliard rublů v různých měnách. Pochopitelně, část z peněz pak šla dalším článkům řetězce za jejich mlčení, ale nedalo se ubránit úvaze, jak si tedy stojí jeho nadřízení.
Osudná Kurská oblast
Roman Starovojt si v Kurské oblasti nepočínal o moc jinak než jeho předchůdci a jeho kolegové. Jeho smůlou ale bylo, že se jednalo právě o Kurskou oblast, na kterou v létě minulého roku zaútočila ukrajinská armáda a po téměř tři čtvrtě roku ji i držela. Moskva si pak na pomoc musela povolat severokorejskou armádu, aby Ukrajince vůbec dostala z oblasti. Reputačně, ač se Moskva snaží říkat něco jiného, šlo o velkou ránu, protože Vladimir Putin vyhlašoval termíny, dokdy musí ruská armáda Ukrajince vytlačit, hned několikrát.
Poté, co ukrajinská operace v Kurské oblasti skončila, se pochopitelně hledali viníci. A nejspíš i zde se rozjel boj o to, kdo bude obětován. Že tím obviněným bude Starovojt, se samo nabízelo, protože to byl on, za jehož vedení měla být vybudována opevnění. Navíc, nebyl ani zdaleka prvním obviněným, část trestů už byla vynesena před ním. Starovojt tak žil s tím, že si pro něj policie dříve či později přijde.
V případě mrtvého ministra sice zůstává mnoho spekulací, ale zatím nic nevyvrací nejjednodušší vysvětlení, že měl Starovojt „smůlu“ v podobě ukrajinského útoku. To jej učinilo viditelným oproti jiným případům, které ruské úřady v současné době zahájily, a nejspíše i způsobilo naštvání ze strany Kremlu. Ten, ostatně jako jakýkoli jiný autokratický režim, musí vždy pečlivě zvažovat, zda vyšetřování korupce na nejvyšších místech nemůže sloužit spíše než jako ukázka boje proti korupci jako důkaz, že je režim zkorumpovaný. Ale v tomto případě byl důsledek zpronevěry tak viditelný, že pro Romana Starovojta reálná obrana neexistovala.
