Jenže reálně při bližším pohledu zjistíme nejen to, že nejde o jen tak někoho, ale také o to, že ani zdaleka nejde o něco bezvýznamného. Projevují se v něm rozpory uvnitř vládnoucích klik kolem Kremlu i nenasytnost jednoho z motorů ruské války proti Ukrajině, tedy průmyslové lobby, píše odborník na Rusko Karel Svoboda.
Kdo je Sergej Čemezov?
Hned na začátku je dobré si říct, kdo vlastně Sergej Čemezov je a co řídí. Čemezov spolupracoval s Vladimirem Putinem v NDR v rámci KGB. Odtamtud je také pojí blízké přátelství. Čemezov byl zodpovědný za průmyslovou špionáž, postupně pak putoval dále za Putinem na různé posty spojené s průmyslovou výrobou. Šéfem státní korporace Rostěch (na začátku Rostěchnologii), která pod sebou shromáždila více než 700 firem z vojenského průmyslu, ale i dalších odvětví, se stal v roce 2007.
Čemezovova moc ale sahá dále než jen k řízení ruského průmyslu. Před válkou proti Ukrajině například podporoval opoziční tisk. Nedělal to pochopitelně z důvodu, že by šlo o nějakého skrytého opozičníka, ale pomáhal tím vytvářet zdání, že v Rusku panuje svoboda slova, když může existovat Novaja Gazeta. Čemezov si také dokázal do vlády prosadit svého člověka. Bývalý ministr průmyslu a obchodu Denis Manturov při posledních změnách v ruské vládě dokonce povýšil na prvního vicepremiéra zodpovědného za vojenskou výrobu. Čemezov tak získal prakticky neomezený přístup k penězům pro svoji státní korporaci.
A nezmínit nelze ani dalšího člena Čemezovova klanu Alexeje Ďjumina, který se stal tajemníkem Státní rady, zatím ne zcela čitelného orgánu, který ale může po poklesu významu Bezpečnostní rady získat výrazně významnější roli.
Státní korporace mají přitom to specifikum, že jejich primárním cílem není vytváření zisku, ale podpora určitých odvětví. Rosatom tak udržuje v chodu jaderný průmysl, Roskosmos vesmírný program. V případě Rostěchu šlo vojenský průmysl, ale i letectví. Vojenský průmysl není zpravidla rentabilní, protože vývoj v něm stojí spoustu peněz, ale možnosti prodeje zbraní jsou jen velmi omezené. I proto šly do Rostěchu obrovské peníze, za které vyvíjel tanky Armata či robotické psy (vedle jiného). Právě tyto dva produkty se staly symboly vyhazování peněz, nicméně Čemezovovi se dařilo držet vojenský průmysl v chodu.
Odsouvání výroby drahých letadel
U leteckého je to o něco slabší. Ačkoli se Čemezov holedbal tím, že Rusko má letecký průmysl schopný konkurovat Západu, reálná schopnost je daleko za očekáváním. Ruský Superjet SSJ100, sám o sobě používající zahraniční komponenty, sice létá, ale i ti zahraniční zákazníci, kteří si jej odebrali, ho po nějaké době raději prodali kvůli vysokým nákladům na provoz a nedostatku náhradních dílů. Navíc výroba „plně ruského“ letounu SSJ-New má začít až v roce 2026.
Další letoun, MS-21 je už legendární v tom, jak se neustále odsouvá jeho výroba. V Radě federace tak Čemezov mluvil o začátku sériové výroby v roce 2025. Stačí přitom jen zmínit to, že poprvé měla najet sériová výroba už v roce 2016. K tomu se ještě přidávají „drobnosti“, jako fakt, že letoun bude dražší než jeho západní konkurenti, zato s horšími vlastnostmi.
Jeho prodeje téměř výhradně ruským společnostem (pokud nepočítáme zvažovanou objednávku syrské aerolinie) zachraňují jen dotace ze strany státu. Pochopitelně, Čemezov argumentoval sankcemi, které omezily možnosti dovozu některých materiálů a technologií do Ruska, což zdrželo výrobu.
Dva prokremelské klany proti šéfce Centrální banky
Projev ale mířil hlavně proti politice Centrální banky Ruska (CBR) a její šéfky Elviry Nabiulliny. Čemezov v kritice není ani zdaleka sám, stačí jen zmínit Andreje Kostina, který mluvil o možném zvýšení úrokových sazeb ze strany CBR až k pětadvaceti procentům. Kostin je šéfem banky VTB, ale také má na starosti stavbu lodí v Rusku. Nejde opět o jen tak nějakého bankéře či stavitele lodí. Jeho přímou spojkou až k samotnému Putinovi je Nikolaj Patrušev, donedávna šéf Ruské bezpečnostní rady a stále extrémně mocný člověk, který kromě jiného prosadil svého syna na post místopředsedy ruské vlády zodpovědného za zemědělství.
Došlo tak k určitému propojení dvou kremelských klanů proti Nabiullině, která sama není k žádnému klanu řazena a vděčí za svoji pozici Putinově důvěře. Čemezov napadal vysokou úrokovou míru (byla zvýšena z 19 na 21 procent). Přitom chválil vládu za vojenské zakázky a za dotace jdoucí ruskému průmyslu jako za něco, co ruský průmysl zachraňuje, zatímco jej centrální banka přivádí ke krachu. Podle něj většina ruského průmyslu, pokud se situace nezmění, bude čelit nebezpečí bankrotu.
Stejně jako Putin, tak i Čemezov je odchovanec KGB, což je nutné mít na paměti. Není u nich ani tak důležité, co vlastně říkají, ale spíše to, proč to říkají. Stížnosti na úrokové míry jsou jednou z vrstev. Tou druhou je pak boj vlastní kliky proti konkurenčním skupinám, respektive snaha obsadit důležité posty v zemi svými lidmi. Nyní je terčem šéfka ruské Centrální banky, ale implikace jsou daleko širší.
