Paní Jourové, která magazínu Der Spiegel řekla, že „Orbán vytváří nemocnou demokracii“, pan Léko otcovsky poradil, aby si situaci v Maďarsku „důkladněji nastudovala“. On ji prý zná „lépe než dobře“.
LÉKO: Kdy Brusel pochválí Maďarsko? Levicový mainstream je přesvědčen, že jeho názor je norma |
Vzápětí své znalosti uplatnil.
Maďarská vláda neovládla veřejnoprávní televizi ani rozhlas, jak píše pan Léko, „v poslední době“. Ve veřejnoprávních médiích tento proces začal před deseti lety. V roce 2014 tam už lidé z Orbánovy kanceláře telefonovali kvůli prkotinám. To ale byla pořád dětská hra.
  |
Na konci roku 2016 pak už propagandistická mašinérie pohltila velkou část soukromého trhu. Když říkám propagandistická mašinérie, myslím tím centralizovanou, sebereferenční síť zahrnující soukromá média i orgány vlády, jež koordinovaně vytváří obsah, který naplňuje akademicky definovaná kritéria propagandy.
Maďarská vládní propaganda
Nepovídáme si tedy o novinářské nedokonalosti. Produkce maďarské propagandy je podobná jako u té ruské. Lidé z nejbližšího okruhu hlavy státu se scházejí s vlivnými editory a ve spolupráci s průzkumníky veřejného mínění dohadují obsah.
Ten se pak šíří provládními médii, která Orbánova vláda vytvořila deformováním volného trhu. Ve srovnání s levičáky, kteří vládli dříve, Orbánovi lidé zvýšili objem státní inzerce cirka sedminásobně a podíl mířící do médií spojených s vládou zvedli více než pětinásobně (dnes přesahuje 80 procent). Tak motivují média k loajalitě.
LÉKO: Soros tvrdí, že ho lidé neznají. A nemůže si za to tak trochu sám? |
Pan Léko má pravdu v tom, že ve dnes nejčtenějším maďarském deníku kritiku vlády najdete. Bryndou je, že dva deníky, které tuto pozici zastávaly v posledních čtyřech letech, vláda zničila. Nepszábadság, ten „liberální“, byl majitelem náhle zavřen poté, co deník obvinil Orbánova ministra z korupce. Z obchodních důvodů. Magyar Nemzet, ten „konzervativní“, byl zavřen tři dny po vítězství pana Orbána v posledních volbách. Mladší z obou deníků měl sedmdesátiletou tradici. Až bude pan Léko ukazovat na přežívající nezávislá média zase za rok, měl by se proto ujistit, která z jeho tezí stále platí.
Vyvrcholení proměny maďarského trhu nastalo v roce 2018. Tehdy se 14 obchodníků rozhodlo pro dobro národa věnovat přes 470 mediálních titulů v celkové hodnotě cirka 4,7 miliardy korun nově vytvořené státní „nadaci“. 112 zpravodajských titulů tak spadlo pod jednotnou editoriální správu. Alespoň venkovní část téhle frašky je tak dnes již zcela oficiální.
Transakci umožnila jedna dobře placená dáma s vírou pro věc, jeden šikovný zákon a premiérův dekret, který obchodní zázrak označil za „národní zájem“. Maďarské antitrustové právo si tak mohlo dát brko.
Šéfredaktor Lidovek přitom ještě v roce 2020 píše, že maďarská média jsou prostě polarizovaná a že „poměr sil“ vlády a opozice „je vyrovnaný“.
Dialog podle Orbána
Dobře. Pojďme „vést dialog“? „Nikdy bychom neklesli tak hluboko, abychom umlčeli ty, se kterými nesouhlasíme,“ řekl pan Orbán nádherně na podzim 2018.
Když jsme před časem seděli na jedné budapešťské terase s Péterem Ákosem Bodem, konzervativním ministrem financí, kterého pan Orbán kdysi lanařil jako kompromisního kandidáta do premiérského křesla, Bod na Orbánův výrok reagoval shovívavým úsměvem: „Politici říkají slova.“
LÉKO: Konec demokracie v Maďarsku. Už zase? |
V roce 2017 napsal Bod pro akademický časopis provládního think tanku článek kritický k vládě. Ředitel think tanku nařídil vydání zničit a čtyřčlennou editoriální radu souborně vyhodil. To se v Maďarsku naposledy stalo za vlády komunistů v roce 1984.
Zatímco pan Léko zamyká své čtenáře v páře a tam jim vypráví, že paní eurokomisařka je na pana Orbána zlá, Evropská komise se k maďarské vládě ve skutečnosti chová jak jehně. Západní média mezitím alespoň diskutují o účinnosti přestupkových řízení a podmíněnosti rozpočtových plateb na podporu vlády práva.
Svoboda médií a vláda práva nejsou náhodná témata, o kterých si můžeme dovolit psát diletantní fantasmagorie do názorových rubrik novin. Čím dřív rádoby konzervativní obhájci maďarské autokratické vlády přestanou gestikulovat k horlivosti „levicového a liberálního mainstreamu“ a čím dřív se i rádoby liberální stavitelé mostů snesou na zem, tím líp.
Přiznat si, že se v Unii objevila nová míčová hra, je první krok.
Autor je šéfredaktorem investigativního boutiqu Datalyrics.
