Relevance jednotlivých názorů je pak jiná věc, bývalý předseda Ústavního soudu má nepochybně větší váhu než nějaký internetový diskutér. Právě proto je zajímavé, když tento muž nahlas mluví o tom, že kritika, respektive hanlivé označování Ústavního soudu znamená automaticky snahu odstranit demokratický právní stát. Konkrétně za výrok o pokusu o ústavní puč by měl být prý ministr Petr Macinka trestně odpovědný.
Odolnost vůči kritice
Jak si to pan Rychetský představuje? Vytvoříme nový trestný čin, urážka soudního majestátu? A vymezíme nějak v zákoně, co je ještě legitimní kritika, a co již má být trestné? A co si od toho bývalý místopředseda vlády Miloše Zemana slibuje? Že budeme pokutovat prostořeké politiky, případně obyčejné občany, nebo je zavírat, jako to děláme s bližními, kteří na sobě mají mikinu s písmenem Z?
Když už předběžné opatření, tak se vším všudy! S Ústavním soudem nás baví svět |
Doufejme, že mezi námi žije stále dost těch, kterým kritika soudů a justičního systému dává smysl jen v demokratickém právním státě. Právě v těch nedemokratických a bezprávných totiž musejí občané kušovat a nesmějí ani ceknout. A že byly kritické výroky pánů Macinky a Turka přehnané, neuctivé a nevěcné? Není to sice pěkné, ale je to snad normální, že se každý ozve, jak umí. Koneckonců Motoristé artikulují svůj názor najevo expresionismy, dlouholetý šéf Ústavního soudu tím, že by je za to nejraději potrestal.
Ústavní soud má pod svými nálezy kouzelnou formulku, proti tomuto rozhodnutí není odvolání. Soudci tohoto tribunálu jsou poslední instancí, jíž nikdo nemůže oponovat. Ale o to víc by měli svá rozhodnutí veřejně obhajovat, a nikoli se snažit kritiky umlčet, navíc kriminalizací. To si Pavel Rychetský myslí, že kdyby se mimopolitickými intrikami „zbavil“ panů Macinky a Turka, které tak nesnáší, že by na jejich místo nepřišlo deset jiných?
Prezident jako spoluzavazadlo. Vláda Petru Pavlovi opravdu nevěří |
Být neomezeným pánem, a ústavní soudce jím je, protože se buď omezí sám, anebo vůbec, s sebou musí nést i nějakou odolnost vůči kritice. Nebo kráčíme k nějaké formě demokratického právního feudalismu, případně nekritizovatelnosti některých institucí?
