Zatímco píšu dnešní sloupek, za oknem mi prší. Ševelení deště je jeden z mých nejoblíbenějších zvuků. Samozřejmě, je lepší ho poslouchat pěkně v teple a suchu. Případně zpod deštníku. Bubnování kapek na nepromokavém plátně napjatém mezi dráty je snad moje nejoblíbenější verze dešťové symfonie vůbec. Za její poslech ostatně platím slušné peníze. Deštníky totiž hodně ztrácím. Nejčastěji je zapomínám ve vlaku. Je mi to ale fuk. Mám zvuk deště rád.
Občas si ho pouštím i do sluchátek jako izolaci proti hluku. Živé provedení je ale samozřejmě daleko lepší. Předpokládám, že nějak podobně vnímá déšť lidí.
Bubnování lijáků, slejváků a průtrží má ovšem ještě jednoho poměrně nečekaného fanouška. Měla by jím být jedna z nejdůležitějších zemědělských plodin světa, rýže. Její schopnost naslouchat zvukům dešťových kapek objevila dvojice vědců z MIT, Nicholas C. Makris a Cadine Navarrová.
Prší. Je čas vyrůst
Rýže umí klíčit pod vodou. Běžně se tak pěstuje. Makris a Navarrová proto umístili zhruba osm tisíc rýžových semínek do mělkých vodních kádí. Následně nechali na hladinu části nádob dopadat vodní kapky jako při opravdovém dešti. Mohli měnit i jejich velikost a množství. Zbylé nádrže zůstaly zcela bez srážek. Fungovaly jako kontrola.
Kromě rýžových semínek umístili vědci do vody ještě hydrofony. Jejich pomocí zvuk kapek nahrávali. Výsledek porovnali se záznamy z terénu. Mohli si tak být jistí, že umělý déšť zní stejně jako pravý.
Semena, která poslouchala zvuk deště, klíčila o třicet až čtyřicet procent častěji než rýže pěstovaná v jinak stejném prostředí, jen bez srážek. Z pohledu rostliny dává taková věc smysl. Když prší, klíčení i růst je dobrý nápad. V suchu je naopak lepší s obojím počkat.
Rýže blíž k hladině také rostla rychleji než ta ve větší hloubce. Zřejmě proto, že dokázala vibrace způsobené kapkami lépe zaregistrovat. Zvuk kapek může být i signál, že se semeno ocitlo ve správných podmínkách. Jak ale rýže déšť registruje?
Ověřeno výpočty
Výzkumníci si myslí, že s pomocí statolitů. Asi jste o nich už někdy četli. Jde o drobná zrnka tužšího materiálu uvnitř některých buněk živočichů a rostlin. Ve druhém případě bývají nejčastěji škrobová. Statolity působí trochu podobně jako akcelerometry v mobilním telefonu či fitness náramcích. Živočichům se hodí při vnímání pohybu a udržování rovnováhy. U rostlin považovali botanikové dosud za jejich nejdůležitější funkci měření směru gravitace.
Běžné kytky a stromy totiž potřebují vědět, kde je nahoře a kde dole. Směrem dolů tvoří kořeny, nahoru naopak stonek či kmen. V semínkách rýže však statolity asi fungují rovněž při vnímání drobných vibrací způsobených dopadem dešťových kapek.
Pro budoucí generaci. I oboustranně výhodný obchod může končit smrtí obou stran |
Vědci to ověřili i výpočty. Déšť podle nich dokáže škrobová zrnka v buňkách rýže rozkmitat. Rostlina tak jejich zvuk téměř jistě opravdu vnímá.
Tak to vidíte. Až si příště zajdete do své oblíbené čínské restaurace na kung-pao, můžete věnovat pozornost i příloze. Rýže na vašem talíři se nejspíš rozhodla vyrůst, když slyšela bubnování deště.
