Tak už opět známe jméno Siant-Exupéryho „vraha“, Horsta Ripperta. Mimochodem, proč opět? Protože jeho jméno je v souvislosti se Saint-Exupéryho smrtí známo dost dávno. A nebylo k tomu třeba ani tak těch 1200 neúspěšných telefonátů Lina von Gartzena, ale zejména pečlivé porovnávání pravděpodobné doby Saint.Exupéryho zmizení a důkladně vedených německých záznamů o bojových letech a sestřelech, které prováděli i Gartzenovi kolegové. Gartzen to poté ovšem tak jaksi telefonicky ověřil.
Ale pochybovat o upřímné lítosti H. Ripperta a nazývat jej přímo vrahem? To mi nepřipadá na místě. Naopak na místě by bylo uvědomit si, že v roce 1944 byla válka, a to přímo světová. A vojáci mají ve válce za úkol zabíjet. (A jsou k tomu cvičeni už v době míru!) Takže H. Rippert konal to, co bylo jeho základní povinností coby vojáka. A jeho dnešní lítosti věřím do písmene. Jak by asi bylo vám, kdyby vám dnes řekli, že jste za války zabili jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů světa? I když jste o tom tehdy nevěděli a ani vědět nemohli. Vědět to tehdy, asi bych taky váhal, zda zmáčknout spoušť. Vůbec si ale nejsem jistý, která část mého já by ve mně zvítězila. On totiž „Saint-Ex“ byl tehdy Rippertův nepřítel. A svými leteckými snímky měl umožnit rychlejší postup spojeneckých vojsk po plánovaném vylodění v jižní Francii. A tedy nejspíš i smrt tisíců německých vojáků…
Zato Saint-Exupéryho nadřízení rozhodně neměli povinnost, povolit mu těch několik bojových letů. A i když jej nikdy nepustili do stíhačky, jak si přál, tak si také možná uvědomovali, že strategický průzkumný letoun je pro nepřítele nebezpečnější než třeba i 50 stíhaček najednou. A byl by téměř zázrak, kdyby proti němu Němci nevyslali letouny protivzdušné obrany. A stejně tak zůstává otázkou, zda by se v jeho věku a při jeho zdravotním stavu dostal „Saint.Ex“ vůbec do letadla, kdyby nebyl tím, kým byl, a kdyby neměl známé tam, kde je měl. Byl však známou osobností a letcem, a tak chtěl bojovat za každou cenu, nasazovat život za svou vlast a být jiným příkladem. To byla v té době zase jeho povinnost. Byť i „jen“ morální.
Kdo je tedy vlastně Saint-Exupéryho vrahem? Ani v kůži jeho tehdejších nadřízených bych tak býti nechtěl…
Ale pochybovat o upřímné lítosti H. Ripperta a nazývat jej přímo vrahem? To mi nepřipadá na místě. Naopak na místě by bylo uvědomit si, že v roce 1944 byla válka, a to přímo světová. A vojáci mají ve válce za úkol zabíjet. (A jsou k tomu cvičeni už v době míru!) Takže H. Rippert konal to, co bylo jeho základní povinností coby vojáka. A jeho dnešní lítosti věřím do písmene. Jak by asi bylo vám, kdyby vám dnes řekli, že jste za války zabili jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů světa? I když jste o tom tehdy nevěděli a ani vědět nemohli. Vědět to tehdy, asi bych taky váhal, zda zmáčknout spoušť. Vůbec si ale nejsem jistý, která část mého já by ve mně zvítězila. On totiž „Saint-Ex“ byl tehdy Rippertův nepřítel. A svými leteckými snímky měl umožnit rychlejší postup spojeneckých vojsk po plánovaném vylodění v jižní Francii. A tedy nejspíš i smrt tisíců německých vojáků…
Zato Saint-Exupéryho nadřízení rozhodně neměli povinnost, povolit mu těch několik bojových letů. A i když jej nikdy nepustili do stíhačky, jak si přál, tak si také možná uvědomovali, že strategický průzkumný letoun je pro nepřítele nebezpečnější než třeba i 50 stíhaček najednou. A byl by téměř zázrak, kdyby proti němu Němci nevyslali letouny protivzdušné obrany. A stejně tak zůstává otázkou, zda by se v jeho věku a při jeho zdravotním stavu dostal „Saint.Ex“ vůbec do letadla, kdyby nebyl tím, kým byl, a kdyby neměl známé tam, kde je měl. Byl však známou osobností a letcem, a tak chtěl bojovat za každou cenu, nasazovat život za svou vlast a být jiným příkladem. To byla v té době zase jeho povinnost. Byť i „jen“ morální.
Kdo je tedy vlastně Saint-Exupéryho vrahem? Ani v kůži jeho tehdejších nadřízených bych tak býti nechtěl…
