Naše životy se proměnily k nepoznání, svobodu máme až bezbřehou, volnost téměř nekonečnou a nabídka jídla, zboží a služeb, které jsme před rokem 1989 ani neznali, je ohromující. Přesto se český stát ke svým občanům místy chová velmi podobně jako to nenáviděné socialistické Československo. Nebo jako monarchie ke svým nevolníkům.
Kde? Jak? Hned vysvětlím.
Na zapomnětlivou občanku se samopaly
Řekněme, že se to stalo jedné mojí dobré kamarádce.
Jela takhle večer autem, když ji obrovskou rychlostí začalo honit nabušené auto blikající všemi představitelnými blikátky. Donutilo ji sjet z dálnice, z ostrého stroje vyskákali tři chlapi s dlouhými zbraněmi a začali její malé autíčko prohledávat, zda v něm nepašuje migranty nebo cigarety. Důvod? Měla tři dny propadlou dálniční známku.
Asi vám rupne žilka: v tuto chvíli nenarušuje ústavní pořádek Andrej Babiš, ale Petr Pavel |
Ano, řeknete si zcela správně, její blbost. Tahle dobrá kamarádka si za to samozřejmě mohla sama, byla to její nepořádnost a chyba, která ji stála 5000 korun českých pokuty. Netřeba ji litovat, dostala, co si zasloužila.
Ale když zapomenete zaplatit dejme tomu fakturu za telefon, přijde vám e-mail nebo SMS s připomínkou.
Když zapomenete zaplatit dálniční známku, tak na vás vyletí tři po zuby ozbrojení celníci se samopaly.
Kolik stojí takové auto, které po nocích číhá na sjezdu z dálnice, aby si vyfotilo registrační značku, zadalo ji do systému a poté začalo – samozřejmě normálním smrtelníkům zcela zakázanou rychlostí – honit hříšníka?
Kolik stojí plat pro noční službu tří celníků, kteří po zběsilé stíhačce neohroženě zadrželi pachatelku?
A kolik by stála SMS nebo e-mail ve znění „Vážená paní řidičko, váš vůz nemá elektronickou dálniční známku. Opravdu ji nechcete zaplatit, nebo jste na ni jen v předvánočním shonu zapomněla? Pokud platí druhá možnost, tady je odkaz na webové stránky, číslo účtu i QR kód. Zdraví a příjemnou cestu přeje Váš Fond dopravní infrastruktury, který se stará o vaše plynulé a bezpečné cestování.“
Ne, místo toho náš milovaný stát pošle na svou zapomnětlivou občanku tři ostré hochy „s dlouhejma“.
Neekonomické móresy monopolu
Příběh druhý se stal velmi dobrému kamarádovi.
Ačkoli by dnešní svátek velmi rád oslavil ve společnosti a co možná nejlépe, bude odkázán na milodary příbuzných a přátel. Proč? Má zablokované všechny účty kvůli jedné několikastovkové faktuře. A proč ji neuhradil? Protože mu stát poslal „složenku“ na daň z nemovitosti do datové schránky již třicet let nefungující (přerušené) živnosti.
A ačkoli byla částka během několika desítek minut poté, co se o dluhu dověděl, připsána na účet zmíněného finančního úřadu, už desátý den má ten kamarád zablokované všechny účty. Kdyby na nich měl deset milionů, má zablokovaných deset milionů – ačkoli dlužil státu pár stovek a ačkoli ty peníze již před deseti dny uhradil.
Zopakujme: stejně jako onu kamarádku, ani tohoto kamaráda není třeba litovat. Jsou to pitomci a můžou si za to sami.
Ale co je neskutečné a co mne přivádí k zuřivosti, je chování českého státu. Státu, jenž si udržuje přezíravé, arogantní a mimo jiné také neekonomické móresy monopolu.
Místo připomínky „nemáte dálniční známku“ na vás pošle ozbrojence a požaduje mastnou pokutu. Místo normálního dopisu pošle zprávu do datové schránky živnosti, která nejenže přes třicet let neexistuje, ale s daní za soukromou nemovitost nemá vůbec nic společného!
A nejen to, kvůli pár stovkám vám stát zablokuje nikoli dlužnou částku, dejme tomu i s úroky a s nějakou pokutou, ale zablokuje vám úplně všechny peníze. Nemůžete zaplatit splátku hypotéky ani dětem obědy, i když máte na účtu násobně víc než onen dluh.
A úřad vám účty neodblokuje ani ve chvíli, kdy nějaká jiná dobrá duše tu částku uhradí, protože dle slov příslušného úředníka „to tak bude rychlejší“.
Neodblokuje je ani večer, ani další den, neodblokuje vám účty ani za týden, protože „exekuce stále probíhá“.
Jako vrchnost k poddaným
Řekněme pro jistotu potřetí: za blbost se platí a ta dobrá kamarádka i ten dobrý kamarád si ty průšvihy zavinili sami. O tom žádná. Ale proč se stát chová ke svým občanům a priori jako ke gaunerům? Proč jednu zapomenutou platbu řeší třemi ostrými hochy se samopaly? Proč posílá občanskou fakturu na živnostenskou datovou schránku? Proč kvůli pár stovkám blokuje veškeré peníze na veškerých účtech? A proč, himlhergot, nedokáže odblokovat prostředky ani deset dnů poté, co byl zcela marginální dluh zaplacen?
Je úplně jedno, zda je prezidentem Václav, nebo Miloš, je úplně jedno, zda je premiérem Petr, nebo Andrej. Český stát jakoby zapomínal, že není vlastnictvím šlechtické rodiny ani nějaké skupiny úřednických mandarínů, ale že jeho skutečnými zakladateli i správci jsou všichni občané.
Kdyby se ke mně takhle nepřátelsky a arogantně chovala banka, pojišťovna či mobilní provider, během několika desítek minut přejdu jinam.
Ale český stát zneužívá toho, že vystěhovat se jinam je zatraceně náročný proces. A tak se ke svým klientům, jimž patří a kteří ho platí, chová jako vrchnost k poddaným.
V takových chvílích si říkám, že bychom na tu Letnou měli jít zvonit klíči zase. Ne proti Husákovi, ne proti Zemanovi, ne proti Babišovi. Ale proti místy nesnesitelným manýrům naší milované a krásné svobodné republiky.
