Klika krajských šéfů okolo jihomoravského hejtmana Haška, jež se opevnila v obskurním mocenském centru Asociace krajů, by totiž za čtrnáct měsíců znovu ráda usedla do hejtmanských limuzín, stříhala pásky a kynula do obleků.
Sobotka sází na logiku. V časech vládní koalice s mocí namlsaným ANO, jež chce vzít útokem i krajská křesla, spoléhá na čerstvou krev. Krajské kandidátky ČSSD mají být otevřenější bezpartijním tvářím a počítají s větším počtem žen. Nové volební týmy mají v premiérových představách převálcovat bizarní vepřové kuchařky kandidátů ve schránkách či oranžové pugéty, stejně jako orgie proletářských monologů od bazénků.
Premiérovi jde přitom o hodně. V atmosféře křehkého koaličního vládnutí s nepříliš útlocitným Babišem je právě poměřování svalů mezi ministry ANO a ČSSD vítaným terčem mediálních špílců Haška a spol., cíleně evokujících spíše premiérovy ústupky než kompromisy. Hašek přitom sází na chabou paměť voličů. Jeho zaryté televizní lhaní o přípravě puče, který osnoval s patologicky mstivým prezidentem v touze sestřelit Sobotku z čela ČSSD ausgerechnecht po vítězných parlamentních volbách, by politika evropského střihu donutilo chodit kanály. Fakt, že se tak u nás neděje, je jen otřesnou ukázkou Haškova charakteru a – až na výjimky – selektivní tolerance tuzemských médií.
Haškova úporná snaha udržet se v politice nezná mezí. Vytřískat volební kapitál hodlá zjevně z témat, jež nám mají dát zapomenout na jeho selhání. To vše v bohorovném přesvědčení, že jižní Morava potřebuje více hry než chléb. Zda bude právě Velká cena, jejíž osud si hejtman okázale uzurpuje stejně jako počty hasičáren, které navštívil, nakonec pro Moravany důležitější než tristní autodrom na tamních silnicích či arogance na úřadech, teprve uvidíme. Hašek ale myslí na všechno; voliče chytá i mezi nostalgiky. Výstavka fotografií z jeho cest po zemích bývalého Sovětského svazu v sídle jihomoravského hejtmanství uspokojí i nejnáročnější z nich.
Domodra okopané kotníky
Sobotkovy plány personálně oživit kandidátky ČSSD přidělají vrásky i Haškovým kolegům. Výběrem nových krajských lídrů má totiž ČSSD podle svého šéfa vyhrát volby. Skrze schopnosti, pracovitost, slušnost a podporu u občanů. Zda zrovna jimi oplývá severomoravský hejtman Novák, o jehož patnáctimilionové vile, zálibě v ruletě, manželce v podezřelé firmě nebo pětitisícovce hovorů s podnikatelem s přezdívkou „ostravský Janoušek“ přinesla reportáž Česká televize, si lze těžko představit. Na Sobotkově strategii ale můžeme najít i vady. Nikde totiž nezmiňuje duševní limity hejtmanských kandidátů. Že to s nimi nemusí být jen tak, ukazuje nedávný výrok hejtmana Plzeňského kraje Šlajse při návštěvě hlavy státu v kraji: „...já jsem si analyzoval historii a zjistil jsem, že pan prezident Zeman je jedenáctým prezidentem československého státu...“. Kdo umí, ten umí.
Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Jak moc Sobotkovi zatopí pod kotlem za jeho nápady vlastní strana, záleží jen na premiérově talentu. Dokáže-li v srpnu výsledky sociologického šetření přesvědčit sociální demokraty, aby v primárkách vyměnili lídry na jižní Moravě, Liberecku, Plzeňsku, Královéhradecku či na Ústecku, má v kapse i příští stranický sjezd. Že bude mít domodra okopané kotníky, je už jisté; Zemanova družina v ČSSD přísahala na uzené koleno a hradním oblíbencům mezi hejtmany je jasné, že ztratí vše, z čeho žili, aniž by důkladněji přičichli ke starostem občana, natož jiné profesi. Moc, kšefty, privilegia. A možná i svobodu. I David Rath býval hejtmanem…
