Donald Trump v úterý slíbil svému hostu, známému ve světě médií a diplomacie jako MBS, prodej letounů F-35, které dosud měl na Blízkém východě pouze Izrael. Monarchie má získat i tři stovky tanků a hlavně status mimořádného spojence USA mimo NATO. Spojené státy se mají podílet i na vybudování saúdskoarabského jaderného programu, Rijád zase slibuje investice v hodnotě jednoho bilionu dolarů do americké ekonomiky. To je shrnutí dlouho očekávané návštěvy faktického vládce Saúdské Arábie ve Washingtonu, první po sedmi letech.
Saúdové si koupí stíhačky F-35, investují miliardy. Princ u Trumpa obnovoval vztahy |
„Bin Salmán odjel z Bílého domu s příslibem pokročilých neviditelných letounů bez jakýchkoli náznaků reálného posunu k normalizaci vztahů s Izraelem. Trump dosáhl úspěchu, kde mohl, a Rijád je pyšný na to, že se mu podařilo oddělit obě věci, které dosud byly vzájemně podmíněné,“ shrnul web deníku Jediot Achronot.
Na normalizaci saúdsko-izraelských vztahů samozřejmě došla ve Washingtonu řeč také, nemluvilo se jen o zbraních a o byznysu. Trump dával už před příletem arabské delegace najevo, že bude tuto kartu prosazovat – aniž by však výslovně řekl, že vstřícnost k Saúdům bude podmíněna jejich vstřícností k Izraeli v podobě připojení k tzv. Abrahámovským dohodám.
„Bez Palestiny nebude normalizace“
Důvod byl zřejmý – pokud by tak učinil, upevňování saúdsko-amerických vztahů by mohlo skončit fiaskem. Rijád totiž dává v posledních dvou letech najevo, že má-li navázat oficiální vztahy s Izraelem, musí jeruzalémská vláda umožnit vznik palestinského státu. „Chceme být součástí Abrahámovských dohod, zároveň ale chceme mít jistotu, že bude stanovená jasná cesta ke dvoustátnímu řešení,“ prohlásil bin Salmán přímo v Bílém domě po boku Trumpa.
Problém je v tom, že umožnit vznik palestinského státu dlouhodobě odmítá Izrael. Současný premiér Benjamin Netanjahu se opakovaně chlubí, že naděje na nezávislou Palestinu existující vedle Izraele osobně maří po celá desetiletí – před třiceti lety ostatně patřil k táboru militantních sionistů, kteří podněcovali nenávist k tehdejšímu premiérovi Rabinovi, jejž nakonec ve snaze zastavit mírový proces v listopadu 1995 skutečně zavraždil židovský terorista. „Naše opozice k palestinskému státu na jakémkoli území západně od Jordánu přetrvává a nezměnila se ani o píď,“ zopakoval Netanjahu v neděli.
Mezinárodní síly mohou zamířit do Gazy, rozhodla OSN. Hamás je proti |
V pondělí, kdy se chystalo hlasování Rady bezpečnosti OSN o rezoluci ke Gaze, pak izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir prohlásil, že pokud by světový orgán prosazoval palestinskou státnost, Izrael by měl vraždit představitele palestinské samosprávy na okupovaném Západním břehu Jordánu a palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse uvěznit na samotce.
Abrahámovské dohody – víc diplomacie, nebo byznys?
Abrahámovské dohody se staly pilířem Trumpovy blízkovýchodní politiky v posledním roce jeho prvního funkčního období. Prakticky po celou dobu své vlády sliboval prosazení tzv. Dohody století, tedy plánu pro vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu. Dohoda století ale skončila pro svou nepřijatelnost fiaskem ještě před tím, než byla po mnoha odkladech veřejně představena.
Poté Bílý dům přišel s Abrahámovskými dohodami, které znamenaly navázání diplomatických vztahů Izraele se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem a Marokem – tedy se zeměmi, s nimiž Izrael neměl žádný konflikt ani společné hranice. Výměnou za to Spojené státy poskytly rozmanité úlevy a pobídky dotyčným arabským státům.
V Izraeli proto nyní zaznívají skeptické hlasy, že pokud Saúdská Arábie skutečně dosáhne na americké zbraně a jádro, aniž by se zavázala k uznání Izraele, nemusí už mít motivaci k Abrahámovským dohodám se přidat. O tom, že u těchto dohod už jde v pojetí Trumpovy administrativy možná více o americké zájmy než o situaci na Blízkém východě, svědčí i to, že se k nim zkraje listopadu oficiálně přidal i středoasijský Kazachstán – tedy další země, s níž na rozdíl od Palestinců nemá Izrael žádný konflikt či územní spor a která navíc udržuje s Izraelem už 33 let standardní diplomatické i obchodní vztahy.
Ihned po oznámení této překvapivé inciativy se také začaly objevovat analýzy, že daleko více než o Izrael jde o kazachstánské zásoby uranu, wolframu a dalších surovin a o americké strategické zájmy v této postsovětské republice sousedící s Ruskem a s Čínou.
Promyšlený zásah Hamásu?
I sama Saúdská Arábie už měla v roce 2023 – tedy za Joea Bidena – našlápnuto k pragmatickému, „transakčnímu“ zapojení do Abrahámovských dohod. A v regionu panovalo přesvědčení, že Muhammad bin Salmán je ochoten dohodu s Izraelem podepsat i za tu cenu, že obrazně řečeno hodí Palestince přes palubu. Dlouhodobě Rijád trval na vzniku palestinského státu a byl také iniciátorem tzv. Arabské mírové iniciativy z roku 2002, tedy nabídky, že pokud Izrael umožní vznik palestinského státu na jím okupovaných územích, arabské země s ním jako jeden blok uzavřou definitivní mírovou smlouvu. Izrael tuto nabídku odmítl.
V září 2023 však Muhammad bin Salmán ve známém rozhovoru pro americkou televizi Fox News prohlásil, že dohoda s Izraelem se s „každým dnem přibližuje“. Avšak namísto zopakování dosavadní zásady, že podmínkou musí být vznik palestinského státu, tehdy anglicky řekl: „Doufáme, že se dostaneme na místo, které Palestincům ulehčí život a udělá z Izraele hráče na Blízkém východě.“
Jenže tři týdny po tomto interview zaútočili 7. října 2023 palestinští teroristé z Gazy na Izrael. A o měsíc později ve světle izraelské protiakce s tisíci pozabíjených palestinských civilistů hostila Saúdská Arábie společný summit Ligy arabských států a Organizace islámské spolupráce, z nějž zazněla nejen výzva k zastavení války, ale také jednoznačný požadavek na nezávislost Palestiny.
Palestince ať Trump usadí v Izraeli, říká v exkluzivním rozhovoru saúdskoarabský princ |
Bývalý ředitel izraelské tajné služby Šin bet Ami Ajalon patří k lidem, kteří jsou přesvědčeni, že masakr byl na 7. říjen načasován i s ohledem na Abrahámovské dohody. „Zdálo se, že se k nim připojí i vlivná Saúdská Arábie a že uzavře mír s Izraelem. Vůdce Hamásu Jahjá Sinvár se obával, že tím zradí Palestince a palestinská karta by byla navždy historií. Proto Hamás udeřil v danou chvíli,“ uvedl Ajalon v rozhovoru pro Orientaci LN.
Jisté je jedno – tak jako hrají svoji hru palestinští i izraelští radikálové snící o území „od řeky k moři“ pro Araby či naopak pro Židy, na vyšší úrovni a větším hřišti hrají o své zájmy i Američané a Saúdové. A v tuto chvíli se zdá, že právě Saúdové nynější partii zahráli nejlépe: s maximálními zisky a minimálními ztrátami.
