Nejprve jsem byl zpraven (protože asociální sítě sám nesleduji), že Pavel Šafr zveřejnil následující vyjádření:
„O toto se prostě musím podělit. Více než deset let píšu, že Vladimír Putin je masový vrah a čtyři roky popisuji zaprodanost Miloše Zemana Moskvě. A teď příjde list, který jsem léta řídil s tvrzením, že jsem ruský agent. Gratuluji Lence Bradáčové k tak skvělým kamarádům. V podstatě to potvrzuje spojení prokuratury s Babišovou armádou. Lidové noviny jsou absolutní dno.“
Všimněme si té Šafrovy vášnivé obhajoby jeho zásadového postoje: „Více než deset let píšu, že Vladimír Putin je masový vrah a čtyři roky popisuji zaprodanost Miloše Zemana Moskvě.“ U „normálního“ člověka by taková sebeprezentace signalizovala přinejlepším urputnou snahu o vylepšení pověsti, která by tím pádem musela být taková, že by na ní bylo co vylepšovat. U novináře taková manifestace politické angažovanosti připomíná normalizační prozření z předchozí pomýlenosti. U agenta by však takováto exhibice byla přímo profesní sebevraždou.
SCHNEIDER: Je Pavel Šafr ruským agentem? |
Dále konstatuji, že jsem obdržel několik nevyžádaných reakcí, týkajících se Pavla Šafra. Ačkoliv jsou nedostatečným zdrojem k hodnocení jeho osobnosti, zajímavě dokreslují jeho pověst.
Po zvážení těchto okolností jsem nabyl přesvědčení, že Pavel Šafr nemůže být ruským agentem. Prvním důvodem je jeho vztahovačná předpojatost, nebo přímo negramotnost, když v původním článku nadhozenou otázku naprosto nesmyslně interpretuje jako tvrzení. Druhým důvodem je jeho pestrobarevná pověst, pro agenta naprosto nevhodná. Třetím důvodem je fakt, že sovětští i ruští agenti se vždy vykazovali špičkovou kvalitou, jak je ve zpravodajských kruzích a z historie známo.
Zrekapitulujme si situaci. Server, jehož je Pavel Šafr šéfredaktorem, zveřejnil vnitropoliticky pointovanou desinformaci. Tato kombinace, podle kritérií samozvaných ochránců předvolební čistoty české politiky, formálně odpovídá jednomu z projevů údajného ruského hybridního vlivu, před nímž nás chtějí chránit. Z toho vyplynula logická otázka, zda je Šafr ruským agentem, před nímž bychom měli být ministerstvem vnitra chráněni. Šafr však otázku pochopil jako tvrzení a prudce se proti němu ohradil, zatímco z veřejnosti se ozývaly na jeho adresu posměšné poznámky.
Rozpor mezi touto situací a skutečností, že ruská zpravodajská agentura byla vždy nadprůměrně kvalitní, je možno uzavřít všeobecně bezrozporným tvrzením, že Pavla Šafra není možno důvodně považovat za ruského agenta. Avšak s tou upřesňující douškou, že by o něm bylo možno hovořit jako o „ruském agentovi na český způsob“.
