Formálně to problém není. Zákon neobsahuje žádné přímé sankce a lze jej změnit. Politicky je to ale zásadní moment. Vláda, která postavila svůj nástup mimo jiné na kritice fiskální nezodpovědnosti, začíná tím, že hranice odpovědnosti posouvá hned při prvním rozpočtu. A není vyloučeno, že ani tato čísla nejsou konečná.
Nejde přitom o žádné překvapení. Současná vládní koalice opakovaně tvrdila, že návrh rozpočtu předchozí vlády je nerealistický, že jsou nadhodnocené příjmy a podhodnocené výdaje, a že v něm „chybějí peníze“. Mluvilo se o desítkách, dokonce až o stovce miliard korun. Ano, rozpočet měl slabá místa. Kritika nového premiéra Andreje Babiše a jeho ministrů však byla zjevně nadsazená a už tehdy naznačovala spíše politickou chuť utrácet než snahu o korekci reality. Včerejší oznámení to potvrzuje.
Vláda navrhla schodek 310 miliard. Můžou za to ti před námi, říká Schillerová |
Zvýšení schodku je nyní zdůvodňováno tím, že v rozpočtu údajně nebyly zajištěny prostředky ani na některé mandatorní výdaje. To je problematické tvrzení. Mandatorní výdaje jsou ze své podstaty do rozpočtu zapracovány. Pokud vláda tvrdí opak, buď přiznává vážné selhání státní správy na hranici trestní odpovědnosti, nebo si vytváří alibi pro rozpočtové uvolnění.
Zákon o rozpočtové odpovědnosti
Pozitivní zprávou je, že schodek nakonec neroste o sto miliard, ani o padesát, jak se někteří obávali. A také to, že vláda nechce zákon o rozpočtové odpovědnosti ignorovat, ale změnit. Ministryně financí Alena Schillerová se přitom opírá o argument, že i jinde v Evropě se utrácí více a že Česká republika se i tak pohodlně vejde do maastrichtských kritérií.
To je ovšem argument, který je mimo. Zákon o rozpočtové odpovědnosti nebyl přijat kvůli Bruselu, ale kvůli domácí politické disciplíně. Maastrichtská kritéria jsou relevantní především pro země usilující o přijetí eura, což současná vláda výslovně odmítá. Skutečný význam zákona tedy spočívá v tom, že má bránit přesně tomuto typu politického chování, které pozorujeme. Tedy zadlužování státu tak, že je půjde jen obtížně opět snížit.
A je tu i procedurální. Nejprve se má schválit rozpočet, a teprve poté půjde změnit zákon, který je s ním v rozporu, protože to trvá delší dobu. To je nebezpečný precedens. Vláda, která si zákony upravuje dodatečně podle svých potřeb, podkopává jejich autoritu. I když jí za jejích porušení zákona nehrozí bezprostřední sankce.
Schodek ve výši 310 miliard je v rozporu se zákonem, varují ekonomové |
Navíc stále nevíme, zda se i tento, relativně mírně zvýšený schodek podaří dodržet. Detailní struktura rozpočtu není zatím definitivní, není jasný objem investic ani skutečný rozsah provozních škrtů. Řada položek je zatím poněkud na vodě.
Politické body se sbírají hned
Vláda počítá s vyšším hospodářským růstem, který má přinést dodatečné příjmy. To je možná realistické, ale přesně za tuto víru v optimistický scénář kritizovala předchozí kabinet. Je otázkou, zda by v současné turbulentní době neměla být opatrnější.
Dále se počítá se snížením výdajů na obranu, které však rozpočtovému schodku fakticky nepomůže, a s desetiprocentní úsporou provozních výdajů státu. To je plán, který zní dobře na tiskové konferenci, ale v praxi by znamenal buď ochromení funkcí státu nebo odkládání investic a údržby v masovém rozsahu, nikoli skutečné úspory.
Mezitím však vláda současně plánuje snížení daní pro živnostníky a firmy, zvýšení platů státních zaměstnanců, státní kompenzace cen energií a pravděpodobně i růst sociálních výdajů. Tedy kombinaci nižších daní a štědřejšího státu. To může krátce fungovat. Dlouhodobě to vede buď k trvale vysokému zadlužení nebo k budoucímu bolestivému utahování opasků. Politicky je to ale racionální strategie: náklady přijdou později, politické body se sbírají hned. Pak se uvidí. A to je zřejmě skutečný rozpočtový plán této vlády. Ostatně, i jako mnoha předchozích.
