Ona sama v kampani ženskou kartou nehrála, proto není důvod tímto faktorem snižovat velikost úspěchu donedávna neznámé mimoparlamentní političky, která zaujala svou slušností, kompetentností a konzistentností.
Nadšení nad politickým úkazem bezmála havlovských rozměrů by však měl krotit fakt, že budoucí prezidentka dostala milion hlasů z možných čtyř a půl milionu. Hlasovat přišlo v sobotu jen necelých 42 procent voličů – lidem, kteří ve druhém kole neměli svého koně, Čaputová a její protikandidát eurokomisař Maroš Šefčovič nestáli za námahu.
‚Signál naděje.‘ Čaputové k výhře v prezidentských volbách gratulují doma i v zahraničí |
Možná odpověď je tato: sympatická proevropská liberálka sice dává naději té části Slovenska, která z korupčního prorůstání politiky a byznysu viní hlavní vládní stranu Smer expremiéra Roberta Fica, nezapomínejme však, že vyhrála prezidentské, nikoli parlamentní volby. Symbolizuje kontinuitu v prezidentském paláci, tedy oponenta a korektiv vlády, jímž byl posledních pět let Andrej Kiska. Ani on však nedokázal zázraky, protože klíčové kompetence má vláda opírající se o parlamentní většinu.
Touha po slušnější politice je na Slovensku velká. Projevila se už v podzimních komunálních volbách a zatím vyvrcholila v sobotu porážkou nejsilnější strany, kterou Šefčovič reprezentoval. Ale zatímco se pere slušné Slovensko s tím méně slušným, kdesi v rohu bují třetí segment slovenské společnosti a to jsou voliči tzv. antisystémoví. Ti, kteří v prvním kole voleb dali hlasy mečiarovskému soudci Harabinovi a extremistovi Kotlebovi. A těch byla celá čtvtina. Jakkoli nelítostný se zdál být souboj Čaputová-Šefčovič, hlavním vítězstvím byla už před čtrnácti dny porážka kandidátů, kteří ve svých už tak frustrovaných voličích živí další frustraci a těží z ní. To je tzv. třetí Slovensko.
‚Zuzana kdo?‘ Čím si prošla budoucí první slovenská prezidentka |
Harabin ani Kotleba se hlavou státu nestali. Avšak oni a zejména jejich voliči nikam neodcházejí. Parlamentní volby se uskuteční nejpozději za rok. A bude-li nespokojenost občanů slyšících na jednoduché recepty narůstat dál, mohou mít standardní strany ještě větší problém sestavit vládu, než tomu bylo naposledy. Přitom už tenkrát byl historický kompromis, jímž byl vstup Maďarů a slovenských nacionalistů do společné koalice, omlouván snahou vytvořit bariéru pro Kotlebovy extremisty.
Slovensko výhrou Zuzany Čaputové neporazilo zlo, které ho před rokem 1989 i v devadesátých letech dostávalo do izolace. Slovensko se Čaputovou řekněme kultivuje a nejspíš ona sama dobře ví, že hlava státu i vláda budou mít nejvíc práce se spoluobčany, kteří v sobotu neměli koho volit. Proto je sympatické, když nová prezidentka zdůrazňuje, že se v identifikaci problémů s těmito voliči často ztotožňuje. Jen nabízí jiná řešení.
