Nejvíce mohou tratit Starostové, jejich osmnáctičlenný senátorský klub může přijít o 11 hlasů. Občanským demokratům a topce (mají v Senátu společný klub) hrozí propad o devět mandátů ze třiceti.
Čistě teoreticky existuje možnost, že 65členná převaha v Senátu se scvrkne na devětatřicetihlavou, což už by v komoře s 81 senátory nebyla většina. Avšak nemáme se čeho bát, i kdyby kandidátka „národní fronty“ získala jen deset ze sedmadvaceti křesel, bude slavit vítězství, protože obhájí senátní většinu.
Osobnosti a trubci
Pocit ohrožení spojil reprezentanty koalice Spolu se Starosty a příležitostně též Piráty a Zelenými k jednotnému postupu. Ano, může a pravděpodobně též bude to taktika úspěšná, protože většinová volba přeje, především ve druhém kole, konsensuálním kandidátům. Nicméně senátní volby již několikrát ukázaly, že například kandidát s dobrou pověstí v regionu dokáže zničit nejednoho politika (zpravidla bývalého funkcionáře) importovaného ze stranického ústředí.
Senát odmítl rušení poplatků. Nerozumí modernímu pojetí médií, míní Klempíř |
Ve výběru kandidátů vězí první zádrhel: je-li komitét rozhodující o kandidátovi složen ze čtyř a více stran, nemůže při nejlepší vůli přát osobnostem, musí plnit zadání shora. Stačí, že strany zápasí s břemenem některých senátorů, kteří hodlají obhajovat mandát, a přitom o nich v jejich obvodu volič prakticky neslyšel.
Dále výběr stěžují straničtí trubci, tedy bývalí funkcionáři, kteří přišli o místa na ministerstvech či se nedostali do sněmovny. Strany nynější opozice nemají dostatek atraktivních osobností a navíc navenek nejsou inkluzivní, spíše naopak, takže zájemce mimostraníky spíše odpuzují.
Že by hnutí ANO mohlo ovládnout i horní komoru? Čirá fantazie. Také nemá lidi a navíc voliči nebudou moc motivovaní, neboť jsou u moci. Že by se nynější vládní strany spojovaly, též není příliš pravděpodobné, kdo by se chtěl spojit s SPD, které nemá jediného senátora? A Motoristé předsedu hnutí ANO Babiše vytáčejí do běla i bez jediného senátora. Jistě, ANO si patrně o pár křesel polepší, nicméně na triumf to stačit nebude.
Grolich bude kandidovat na předsedu lidovců, na podzim chce i do Senátu |
Voliči senátorů jsou specifičtí, za prvé je jich málo (notoricky nízká volební účast), volí zpravidla jen političtí fajnšmekři a jejich preference jsou vrtkavé. Svého času měli hlasující alergii na ODS, pak si oblíbili volbu mezi ODS a ČSSD, ještě později táhli kandidáti někdejší Čtyřkoalice. Pak jistou dobu projevovali absolutní nechuť k hnutí ANO, ale to už také neplatí.
Horní komora je dostupná nezávislým kandidátům, senátní kampaň nemusí být drahá a volební obvod lze snadno procestovat v rámci kampaně. Nejeden favorit pohořel v souboji s nezávislým outsiderem.
Vymezit se proti establishmentu
Nakolik bude fungovat rétorika ochrany demokracie, zvláště v případech jedinců, kteří šestiletý mandát již dopředu avizují jako svého druhu placené prázdniny, je sporné.
Nicméně je jisté, že podzimní volby jsou příležitostí pro všechny, kteří se chtějí vymezit proti establishmentu (i když kandidatura do horní parlamentní komory se jeví jako velmi specifický odpor k systému). Jak spojená kandidátka stran nynější opozice, tak hnutí ANO totiž reprezentují kontinuitu. V případě naší novodobé národní fronty navíc kontinuitu trochu směšnou, protože se pokouší zastavit čas a navždy zakonzervovat vlastní politickou dominanci jako prostředek a cíl zároveň.
Senátorka Němcová po 32 letech končí ve veřejné službě. Nebude obhajovat mandát |
Symbolem národně frontovního ideálu by mohla být senátní kandidatura bývalého premiéra Petra Fialy. Je reprezentantem jak „hodnot“, tak i rigidity a snahy po dosažení omezené politické plurality. Bylo by jen dobře, kdyby se ve větší míře prosadili nezávislí kandidáti, bude-li jich dostatek, mohli by donutit naše politiky skvěle zabydlené ve svých stranických stereotypech k něčemu novému.
