Z čistě utilitárního vládního pohledu Senát vládu podpořil, avšak byli jsme svědky něčeho neobvyklého, proti způsobům, které panují v Poslanecké sněmovně, se vymezovali i vládní senátoři.
Pro přijetí zákona hlasovalo jen 21 senátorů ze 73 přítomných a to ještě někteří, kteří zákon v tomto hlasování podpořili, tak učinili z politické loajality, přestože sami nahlas připustili, že procedura ve sněmovně nebyla v pořádku.
Obavy z gumových paragrafů
Debata se týkala tří okruhů, prvním byly dvojí zápisy ve školách, nejprve pro děti české, pro ukrajinské až v pozdějším termínu. To je diskriminační.
Druhým sporným tématem bylo občanství pro občany Ruské federace, ti by se napříště o naše, tedy české občanství museli ucházet výhradně exkluzivně, museli by se nejprve vzdát svého původního, ruského. To je též diskriminační postup, protože třeba vůči občanům Běloruska podobné podmínky nezavádíme.
Přednostní zápisy do škol: zdánlivá výhoda pro české děti se jednou obrátí proti nim |
Třetím a nejdivočeji debatovaným tématem byl nový zločin „neoprávněná činnost pro cizí moc“. Obavy z gumových paragrafů, tolik podobných těm, které zneužívali za minulého režimu komunisté, vyjádřili mnozí, jiní je zase hájili.
Nicméně nejvýstižnější byla asi věta senátorky Kovářové: „Zákonodárci by měli být velmi ostražití, pokud návrh nového paragrafu trestního zákoníku podporuje ministr vnitra, tajné služby a někteří bývalí policisté. Pokud jej podporují lidé, kteří jsou stiženi nenávistí a plni emocí. Utahování šroubů se totiž vždycky prosazuje odůvodněním, že nás to ustanovení má chránit před nebezpečím.“
Z plačtivého projevu senátorky Němcové, která zákon plamenně obhajovala, bylo možné usoudit, že by v dobré víře podpořila i vznik „výborů pro proruskou činnost“, které by kádrovaly obyvatelstvo z hlediska ideové bdělosti a ostražitosti.
Senátoři vlastně prohráli, protože jejich komora, ač většinově se zákonem nespokojená, se nedokázala domluvit na postupu, kterým by sněmovně dala zřetelně najevo, že takto se zákony nemají tvořit.
Pár ostře formulovaných vět na senátním plénu či ve výborech ani vládu, ani sněmovní většinu ke změně nepohne. Senátoři budou nyní dostávat nejen přílepky, ale i nedopečené zákony až do konce května. To je totiž nejzazší termín pro vládu, aby zatím neschválené vládní návrhy ještě stihly projít řádným procesem.
Senátor Michael Canov zvolený za Starosty pro Liberecký kraj slíbil, že pokud sežene dostatek podpisů, obrátí se na Ústavní soud.
Rakušanův dvojí metr
V téhle souvislosti stojí za zmínku podrážděná slova ministra vnitra Rakušana proti vyjádření senátorky za ANO Jany Mračkové Vildumetzové: „To hlavní je, že jsou to přílepky. Jsou to prostě přílepky, které nedávno Ústavní soud jasně konstatoval, že pokud je to přílepek, tak pokud to samozřejmě někdo dá k soudu, tak je jasné, že Ústavní soud to shodí.“ Rakušanova výhrada zní: „Já bych se tedy opravdu neopovážil říkat, jak určitě rozhodne Ústavní soud.
Lex Ukrajina i s trestným činem neoprávněná činnost pro cizí moc míří na Hrad |
A byl bych jako zákonodárce velmi opatrný na to, že budu předjímat, jak určitě rozhodne Ústavní soud. Takového výroku bych se býval v Senátu úplně nedočkal, anebo dočkat nechtěl.“
Je zajímavé, že Vít Rakušan podobným způsobem veřejně nepeskoval svou koaliční kolegyni Markétu Pekarovou, která před prvoinstančním rozsudkem v kauze Čapí hnízdo rozdávala do médií rozhovory postavené na výrocích: vím, že Andrej Babiš bude odsouzen, prostě to vím.
A samotný pan ministr a jeho video ze střechy budovy ministerstva v předvečer rozsudku také stojí za vzpomínku. Ale to je jen úsměvný aspekt našeho politického provozu pro ty, kterým nevypadává paměť.
Senát se bude napříště rozmýšlet, zda bez námitek odsouhlasí vše, co ze sněmovny dorazí, i proto, že třetinu senátorů čeká příští rok obhajoba mandátu a soudě podle loňských senátních voleb nebudou to mít nynější vládní exponenti snadné. Mnozí z nich již doložili, že pokud jim jde o mandát, pak je jim košile bližší než kabát.
