Ze zástupců malých stran nově uspěl Róbert Šlachta, šéf hnutí Přísaha. Bývalý policista a celník, nyní mimochodem i zastupitel v šestitisícovém městě Pohořelice, kdysi způsobil svým vyšetřováním konec vlády Petra Nečase.
Prostřednictvím médií si za svého vlastního přispění získal pověst neúplatného a čistého policisty, čehož využil po odchodu ze služby a založil si hnutí Přísaha. Do vysoké politiky se ovšem nedostal, až teprve nyní. Šlachta vyvolává podezření, že jeho strana Přísaha je jen něco, co jsme to už v minulosti viděli u jiných „protikorupčních“ stran. Nicméně Šlachtovi zřejmě voliči na rozdíl od jeho protikandidáta z ANO jeho dobré úmysly věří. Nebo si aspoň myslí, že má lepší úmysly.
ANO jásá, že prolomilo prokletí, a ODS volby podá jako úspěch. Vlastně nuda, drama teprve přijde |
Dalším zástupcem malých stran v Senátu je Přemysl Rabas, který kandidoval za SEN 21. Ten má ovšem podporu vládní strany. Hnutí SEN 21 je pozůstatkem či spíše pohrobkem strany Zelených a v Senátu se spojilo s Piráty. Rabas, který obhajoval svůj senátorský mandát a kdysi působil jako zastupitel v Chomutově, byl zároveň podporován Zelenými, postzelenou stranou LES a již zmíněnými donedávna vládními Piráty.
I další kandidáti malých či zdánlivě malých stran jsou propojeni s těmi většími. V Jablonci nad Nisou pak zvítězila ve volbách ve druhém kole Lena Mlejnková kandidující za hnutí Starostové pro Liberecký kraj. Jenže Starostové pro Liberecký kraj jsou provázáni s vládním hnutím Starostové a nezávislí (STAN), které Mlejnkovou podporovalo.
V druhé kole senátních voleb uspěl i jeden nezávislý kandidát, a to sice politolog, historik a zastupitel v obci Bludov Stanislav Balík v Šumperku. Ovšem Balík je ideově i pracovně docela blízko ODS a dlouho působil v Centru pro studium demokracie a kultury, které zakládal mimo jiné také dnešní premiér Petr Fiala.
PŘEHLEDNĚ: Egyptolog, politolog, režisér. Toto jsou noví senátoři |
Ostatně podporovala ho ve volbách do Senátu i vládní ODS či KDU-ČSL. I z toho se zdá, že bez podpory zavedených stran prostě nyní kandidovat do Senátu zkrátka nejde či jde jen o náhodný úspěch. Senát totiž není zdaleka nějakým soustředěním výrazných osobností, tedy čest výjimkám, které by svojí osobní silou převálcovaly současný systém.
Je to dáno tím, že i když se volí v jednomandátových vlastně relativně malých obvodech, ke zvolení je potřeba zmobilizovat různé segmenty voličů. Volební účast je tradičně nízká a zaměření voličů roztříštěné, takže je potřeba dát dohromady jejich „koalici“. K tomu navíc přímo vybízí dvoukolový systém volby, kdy je třeba spojit co nejvíc lidí proti protikandidátovi.
Do Senátu tak kandidují často lidé, kteří od této politické funkce moc neočekávají. Oprávněně, protože důležitou kontrolní funkci Senátu u nás lidé moc nechápou a pravomoci Senátu jsou, pokud nenastane hluboká politická krize, velmi omezené.
Kdysi komora velkých osobností
Takže do Senátu se pak vydávají třeba politici, jejichž hvězda už padá či si prostě chtějí odpočinout nebo mají dojem, že funkce senátora zvýší jejich společenskou prestiž, umožní jim lobbovat u státu ve prospěch své profese či regionu, a oni jí ostatně stihnout vykonávat i při práci. Proto byl Senát, kdysi plánovaný jako komora velkých osobností, dříve doménou lékařů a právníků a nyní je doménou krajských a hlavně městských a obecních zastupitelů.
Voliči to pochopili, a tak malé strany, které se tudy snaží prorazit do velké politiky nemají šanci. Jejich člen se pak bude honosit titulem senátora, ale většinou to k ničemu nebude. Naopak Senát je hrob malých stran, buď se sem prosadí jeden kandidát a jeho strana chřadne a nebo straníci kdysi etablovaných stran do Senátu chodí dožít po té, co jejich strana zemřela nebo téměř zemřela na úbytě.
