Ceny všeho letí vzhůru, celková složená inflace za toto volební období je nebývale vysoká, ale důchody rostou pomalu a často jen symbolicky. Mnoho seniorů a hlavně seniorek má příjmy tak nízké, že po zaplacení nájmu, energií a základních potravin jim téměř nic nezbyde.
A když přijdou Vánoce (v naší kultuře vysoce senzitivní období), místo aby si užili svátky v klidu a pohodě, zažívají stres a nejistotu: budou mít vůbec z čeho koupit dárky a něco dobrého na stůl pro své blízké a budou pak mít v lednu a únoru na složenky a doplatky na léky?
Prezident Pavel zasadil ránu volební kampani koalice Spolu. Tím, že se chová, jak slíbil |
Právě proto vnímám sílící diskuse na téma zavedení 13. důchodu jako smysluplné a ne populistické. Nota bene v sousedním Rakousku nebo na Slovensku či v jiných demokratických státech je mají.
Zajímavým a rozumným vidím návrh, aby se každý rok před Vánoci všem penzistům bez rozdílu vyplatilo 15 000 Kč. Samozřejmě konkrétní výše by se doladila ve vládě a sněmovně. Nyní mi jde o udání směru. Jistě, v této sněmovně to již nehrozí, až v té další, povolební, snad…
Boháči ho přece nepotřebují
Někdy se namítá, že bohatí senioři tento „třináctý“ důchod nepotřebují. Jistě, ale ti by ho klidně mohli vrátit, to snad zákonodárce v 21. století umí ošetřit.
Hlavní filozoficko-právní důvod, proč si myslím, že by ho měli dostat všichni, tedy i bohatí senioři, je ten, že nejbohatší do systému přispěli nejvíce. Stranou nyní ponechme ty, kteří své majetky nabyli nelegálně, ale s těmi si mají rázněji poradit orgány činné v trestním řízení a jejich „neplechy“ se nemají propisovat do nastavení sociálního podpůrného systému. Kolektivní vina je i zde nesmysl.
Jste pro zavedení třináctého důchodu?
Slušnost nejen na papíře
Nejde o žádné rozhazování, ale o jednoduchý princip slušnosti a úcty k těm, kteří celý život pracovali, odváděli daně a vytvářeli hodnoty, z nichž společnost dodnes těží.
Někomu se to může zdát jako populistický nápad, ale země kolem nás už ho dávno realizovaly. Například sousední Polsko, Slovensko, Rakousko či nesousední, ale též v EU a NATO jsoucí Portugalsko, Itálie, Belgie a třeba Maďarsko mají 13. důchody jako součást běžné sociální praxe. A jak by řekl Pavel Blažek – nebesa tam nespadla. Naopak lidem se tam pak žije trochu lépe.
Jejich vlády pochopily, že senioři si zaslouží alespoň jednou do roka výraznější finanční injekci, která jim umožní prožít svátky důstojně, beze strachu a pocitu sociálního vyloučení.
Proč to tedy nejde i u nás? Odpověď je jednoduchá: jde to, ale musí být skutečná politická vůle. Senioři se musí stát jednou ze skutečných, nejen fikčních priorit.
Důchodová reforma zaměstnala vládu. Práva opozice krácena nebyla, řekl Fiala |
Kdo říká, že „na to nejsou peníze“, měl by se podívat, kam stát každý rok miliardy směřuje.
Na zbrojení, předražené armádní zakázky, přemrštěné platy politiků a soudců, luxusní auta politiků a úředníků, poradenské služby za statisíce či spíše miliony, nebo podporu neziskových organizací, které mají často silný politický podtext a jen minimální společenský dopad a přínos.
Psát o tom, jak za dnešní vlády stoupl mj. počet politických náměstků nebo počet přeplácených místopředsedů Poslanecké sněmovny a Senátu, by bylo jen nošením nočních ptáků do Athén. Ukažte mi jinou zemi na světě, kde čtyřčlenný poslanecký klub má vlastního místopředsedu, pardon místopředsedkyni, jako je tomu u nás.
Bezpečnost na úkor seniorů?!
Kde na 13. důchody vzít? Omezit mj. nadstandardní platy politiků, vedení veřejných (státních) podniků a soudců. Snížit počet náměstků na ministerstvech. Zastropovat platy ústavních činitelů, zrušit některé náhrady a bonusy. Proč má mít poslanec/senátor z Prahy – který může do malostranských paláců jezdit MHD – pobírat stovky tisíc ročně jako cestovné? Navíc nezdaněné. Omezení poslaneckých a senátorských náhrad se úplně nabízí.
Jak s důchody po volbách. Opozice plánuje vrátit hranici odchodu na 65 let |
Kdo z daňových poplatníků třeba nedávno viděl výše náhrad poslankyně Michaely Šebelové (místopředsedkyně STAN), tak se o něj musel pokusit infarkt. A to je jen vrcholek lidovce… pardon, ledovce.
Zpomalit zbrojení – bezpečnost je důležitá, ale nesmí jít na úkor seniorů. I zpravodajské služby a rozumní politici uznávají, že v nejbližších letech nám reálné (!) nebezpečí napadení nehrozí. Jistě, o tom se veřejně moc nyní nemluví, aby byla veřejnost před volbami řádně vystrašena a volila ty správné, kteří nás zachrání.
Pak naprosto zásadní námět – efektivně zpřísnit kontrolu veřejných zakázek – úspory v řádu desítek miliard!
Zrevidovat dotace pro politické neziskovky, které čerpají státní prostředky bez jasného výsledku. Naopak neziskovkám skutečně pomáhajícím např. vozíčkářům, seniorům nebo nevidomým opravdu nic nekrátit.
A pak zde máme evergreen, o kterém se roky mluví, ale skutek utekl. Snížit byrokracii. Česko má jeden z nejvyšších počtů státních zaměstnanců a úředníků na počet obyvatel v EU, možná i na světě. Řada agend se mj. překrývá (či zcela dubluje), mnoho pozic ve státní správě bylo a je málo efektivních. Psát o krachu nového digitálního řízení snad ani nemusíme.
Zrušit v Rusku důchody? Už dnes nejsou zdrojem obživy, spíše příspěvkem k jinému výdělku |
Proč se z veřejných peněz podporuje například mj. michelinský průvodce pro gastrosnoby či závody motorek Grand Prix převážně pro německé a rakouské turisty? A příkladů takového plýtvání najdeme mnoho a mnoho.
Gesto důstojnosti
In medias res: právě senioři jsou nejzranitelnější skupinou. Mají zdravotní problémy, omezené příjmy a často jsou osamělí. Místo toho, aby dostávali důstojnou podporu, musejí slyšet, že „se na ně nedostává“, že „rozpočet to neunese“. Přitom právě oni jsou základem společnosti – vychovali nás, postavili tuto zemi na nohy. Nechci opakovat laciné fráze, že postavili metro, dálnice a hlavně statisíce bytů, které dnes jejich vnukové prodávají či pronajímají za miliony korun.
Teď je na nás, abychom jim to alespoň symbolicky vrátili.
Pomoc nesmí být založena na podezřívání a složitém vyplňování formulářů. Musí být jednoduchá, srozumitelná a dostupná – pro všechny.
Třináctý důchod je gesto důstojnosti, nikoliv luxusu. Není to almužna, ale vyjádření respektu vůči těm, kdo už dávno (většinou) řádně splnili svou společenskou roli. Pokud máme být solidární a spravedliví, nesmíme na ně zapomínat.
