V neděli se ale tito muži před kamerou televize NBC vystřídali. U mnoha diváků či analytiků si své nálepky jen posílili. Ano, jejich postoje či argumenty nepřiblížily svět spravedlivému míru na Ukrajině, o kterém se tak často mluví. Ale je tu někdo silný a odhodlaný natolik, že by mohl spravedlivý mír zařídit? Sem s ním.
Tato otázka obchází všechny události poslední doby. Summit Trumpa a Putina na Aljašce, setkání Trumpa se Zelenským a evropskými lídry v Bílém domě a teď i slova Lavrova a Vance v televizi NBC.
Pro začátek by možná stačilo, kdybychom pro jednou nechali stranou nálepky a podívali se na to, co oba muži – nezávisle na sobě, v odlišných vystoupeních – říkali.
Dozor prý zařídí stálí členové Rady bezpečnosti
Sergej Lavrov se vyslovil pro záruky pro Ukrajinu. V tom skutečně je jistý posun. Když přišla řeč na záruky pro Ukrajinu či na dozorčí jednotky za účasti vojáků západních zemí, z Moskvy vždy zaznělo důrazné „nět“. Prý by to byla intervence, nota bene pokud by šlo o vojáky zemí NATO (a to tvrdila země, která v brutální intervenci na Ukrajině pokračuje už tři a půl roku).
Teď Lavrov řekl „da“. S tím, že záruky mají poskytnout stálí členové Rady bezpečnosti OSN, tedy Rusko, USA, Čína, Británie a Francie. A ještě něco navíc: garantující země by se mohly rozšířit, například o Německo a Turecko. Je to jen propaganda?
Jak pro koho. Třeba pro německý magazín Der Spiegel ano: „Rusko, jež coby agresor napadlo Ukrajinu, chce ručit za bezpečnost Ukrajiny – spolu se svým spojencem Čínou.“
Lavrov varuje Evropu před „intervencí“ na Ukrajině, viní ji z podkopávání summitu |
Pro viceprezidenta J. D. Vance nikoliv. Pro něj je to jasný posun: Rusko souhlasí s existencí celistvé Ukrajiny po válce, což takhle zřetelně dosud vysloveno nebylo. Ba více, pro něj je to prý i ruský ústupek vůči prezidentu Trumpovi (o tom si můžeme, říká-li to Trumpův muž, myslet svoje). Ale Vance není takový prosťáček, za jakého je často pokládán.
Vance má za ruské ústupky to, co jiní pokládají za habaďůru či naprostou samozřejmost. Patří sem Putinův plán, že Ukrajina se stáhne ze zbytku Doněcké oblasti a Rusko za to neobsadí zbytek Záporoží a Chersonské oblasti. A hlavně sem patří bezpečnostní záruky pro Ukrajinu po válce. Ale pozor, sám jasně dodává, že dosavadní ruské ústupky k ukončení války nestačí. Že je možné, že Trumpovy snahy nakonec neuspějí a „narazíme do zdi“ (pak by USA „pokračovaly v procesu vyjednávání a používání pák“).
Proč by si Lavrov nehrál na velkorysého?
Vance to v Evropě dost schytal. Obecně řečeno, za to, že ruské ústupky vidí v samozřejmých banalitách. Dejme tomu. Ale kdo se proti němu zásadně vymezuje, mohl by též říci, jak by to dělal jinak, lépe a úspěšněji, vymahatelněji. Jak by sám, přesněji v koalici ochotných, přiměl Rusko ke skutečným ústupkům, k příměří, míru, ba ke spravedlivému míru.
Celá věc jednání s Ruskem je do značné míry otázkou víry a zkušenosti s agresivitou Moskvy. A také věci referenčního bodu. Zda současnou situaci srovnáváme s ideálními poměry z let 1991 až 2014, anebo s hrozbou úplné vojenské porážky.
Kdyby Moskva prosadila plán, že Ukrajina se vzdá celé Doněcké oblasti výměnou za ruské stažení z maličkých obsazených areálů u Charkova a Sumy, pro Kyjev by to byla strategická hrozba, neboť právě v Doněcké oblasti má vybudované obranné linie.
Jenže kdyby se s tímto plánem Rusko skutečně spokojilo, kdyby za předání zbytku Doněcké oblasti rezignovalo na další vojenské útoky, mohl by to být přijatelný „deal“. Alespoň optikou země, jež nemá sílu, aby osvobodila celé své území.
Rusko uzná územní celistvost Ukrajiny, loutkový režim nenastolí, ujišťuje Vance |
Ale věřit Rusku? Tak zní klíčová otázka. Věříte, že když se Moskva zaklíná koncem dalších vojenských útoků, myslí to vážně? Či jen jako „čestné pionýrské“? Toto je klíčový problém. Věřit teď Moskvě, z níž ještě v zimě 2022 zaznívalo, že strašení ruskou invazí na Ukrajinu je jen „produktem západní hysterie“?
Zatím to vypadá tak, že Moskvě věří spíše ti, kteří s ní nemají zkušenosti, ale mají sílu, aby s ní „upekli deal“. Třeba Vance. Nevěří jí značná část Evropanů, kteří však nemají sílu, aby Moskvu na Ukrajině porazili, ani na to, aby s ní „upekli deal“.
Rusko toho chytře využívá. V den, kdy Sergej Lavrov řekl, že mezi jednotky dozorující klid zbraní na Ukrajině (po uzavření dohody) může patřit i Německo, vyšly v Německu výsledky průzkumu: 47 procent lidí je proti vyslání německých vojáků na Ukrajinu, 34 procent je pro. Proč by si potom Lavrov nehrál na velkorysého?
