„Máte na jednom místě spoustu mužů správného biologického věku a všichni jsou rozpálení fotbalovým zápasem. Co víc byste si mohl přát!“ podělil se se světovými tiskovými agenturami o svou radost Hans-Henning Schneideret, majitel kabaretu v hamburské čtvrti červených luceren St. Pauli. „Fotbal a sex k sobě patří,“ řekl listu Spiegel i právní zástupce berlínského nevěstince Artemis.
Přísně vzato není Artemis nevěstinec, ale obrovský zábavní a relaxační komplex. Sexuální podnikatelky (pokud se prokáží licencí) zde zaplatí běžné vstupné a bude jen na nich, zda budou s fanoušky jen oslavovat fotbalové triumfy, nebo pracovat. Majitelé podniku, který byl otevřen loni na podzim, sice tvrdí, že načasování nesouvisí s termínem mistrovství, ale nikdo jim nevěří. Tím spíš, že Artemis postavili pouhé tři stanice tramvají od Olympijského stadionu.
Ať se hraje fair play i na ulici!
Právě podobné podniky i „sexuální garáže“ zřizované městskými úřady byly poslední kapkou, jíž přetekl pohár trpělivosti evropských političek. „Tuto dekadenci musíme odmítnout,“ znělo razantní prohlášení slovenské lidovecké europoslankyně a předsedkyně výboru pro práva žen Anny Záborské. Věc si ale vzaly za svou především eurosocialistky. Němka Lissy Grönerová, Italka Pia Locatelliová a Rakušanka Christa Pretsová iniciovaly celounijní akci „Červená karta nucené prostituci“.
Zmíněné političky si daly záležet na tom, aby si neznepřátelily sportovní lobby. „Tato iniciativa není namířena proti fotbalu jako takovému. Jde o dodržování pravidel fair play,“ ujistila Pretsová. I přesto bude mít její úsilí jen omezené výsledky. Vzhledem k tomu, že v Německu je prostituce legální a „podnikatelky“ řádně platí daně, musí se kampaň omezit na přesvědčování potenciálních zákazníků a vynucování zásahů proti obchodu s bílým masem.
Háček je v tom, že „nucená prostituce“ je v západní Evropě jevem poměrně řídkým. Odhaduje se, že v Německu dobrovolně provozuje živnost na čtyři sta tisíc profesionálek a nedobrovolných „otrokyň“ zločineckých gangů je nanejvýš desetina. Stejný podíl by nejspíš představovaly i v rámci zahraničního výsadku, který se na dobu konání mistrovství připravuje. Noviny většinou píší o „čtyřech divizích“ (čtyřiceti tisících prostitutek).
Za jiný konec proto chtěl vzít celou věc evropský komisař pro vnitřní bezpečnost Franco Frattini. Pokusil se dát socialistickým poslankyním dárek k Mezinárodnímu dni žen a informoval je o plánu omezit po dobu konání šampionátu časovou platnost víz a zpřísnit jejich vydávání občanům států, které jsou „regiony původu nucené prostituce“. Zmínil se i o dočasném obnovení vízové povinnosti pro asociované členy EU - Bulharsko a Rumunsko.
Aktivistky si jeho slova vysvětlily jako snahu zkomplikovat vstup na území unie výhradně ženám. „Je to do nebe volající diskriminace všech žen,“ kontrovaly poslankyně. Komisař se - jak jinak - zalekl a návrh upravil s tím, že byl nepřesně pochopen. Chce prý přísné kontroly bez ohledu na pohlaví. Kampaň přiměla k pokání i šéfa německé fotbalové federace Thea Zwanzigera. Přiznal, že mu tento společenský rozměr mistrovství unikl. Poté, co zhlédl televizní pořad o prostituci, chce zaváhání napravit. „Podcenili jsme to, lituji toho,“ řekl na MDŽ.
Lepší je si vzít dovolenou
Názory na to, zda fotbalové mistrovství představuje mimořádné nebezpečí pro morálku společnosti, nejsou jednotné. „Při velkých sportovních událostech zesiluje nabídka prostituce,“ tvrdí eurokomisař pro sociální věci a práci Vladimír Špidla. Zato jistá Sindy z Berlína agentuře Reuters tvrdila, že o mistrovství si raději vezme dovolenou. O podnapilé zákazníky není co stát. Podobně uvažuje i nizozemská odbornice Licia Brusseová. Ta italskému listu La Stampa v podobném duchu uvedla, že fotbaloví fanoušci nejen pijí, ale většina z nich má poměrně hluboko do peněženky. „Mimochodem, naše americké kolegyně tvrdí, že skvělými akcemi, na nichž se dá skutečně vydělat, jsou republikánské kongresy“.
„Červená karta“ a podobné akce mohou odradit jen část - tu slušnější - potenciálních návštěvníků unibuněk v městských „sexuálních garážích“ či meganevěstinců. Řešením by spíš bylo, jak navrhuje například švédská europoslankyně Maria Carlshamreová, kriminalizovat zákazníky prostitutek. Jak ovšem dokázal dosavadní průběh diskuse před německým šampionátem, v unii k tomu až na výjimky chybí ona pověstná „politická vůle“. Státní kasy daně potřebují, lhostejno odkud.
