Sám jsem se nedávno ukázky jedné takové „válečné hry“, provozované spolkem PřipravmeSe!, která ukazovala problémy předválečného stavu, zúčastnil. A překvapilo mě, jak to vlastně všichni už berou jako něco normálního. Připomíná to svým způsobem situaci zejména na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století.
„Válečné hry.“ Co bylo před několika lety pouhou bezpečnostní fikcí se dnes stává realitou |
Když sledujete tehdejší filmové týdeníky, vidíte cvičné letecké poplachy a zejména přípravy na plynové útoky. Nešlo tehdy sice o válečné hry, ty hrály spíš generální štáby, ale nálada ve společnosti byla zřejmě podobná. Společnost po první světové válce počítala s válkou, i když to dlouho vypadalo, že žádná nebude. Německo bylo poraženo a nezdálo se, že by se někdy mohlo vzpamatovat. Přesto tu byl strach.
Vyčerpané bylo i předválečné Německo...
Teď je to podobné. Válka na Ukrajině, tedy velká ruská invaze v roce 2022, vzbudila strach z ruského revizionismu. Ruská agresivita ovšem rostla už léta předtím, jen Evropa si jí nevšímala či spíše ji ignorovala. Teď se Evropa Kremlu a jeho vládce Vladimira Putina bojí a zjišťuje, jak je nepřipravená. Právě to ukazují hry na válku i na předválečnou situaci jako třeba ta asi momentálně nejznámější, War Game, vyrobená v roce 2025, britskou televizní stanicí Sky News.
Ukrajinské drony poprvé útočily v Jekatěrinburgu, ruské údery zabily sedm lidí |
Přitom se zdá, že Rusko je do určité míry slabé, vyčerpané válkou na Ukrajině a chybí mu teď obrněná technika pro velký útok proti Evropě. Což je zřejmě pravda. Jenže to bylo na začátku třicátých let Německo taky. Uplynulo necelé desetiletí a situace byla jiná. Nehledě na to, že první teritoriální zisky nacistického Německa nebyly výsledkem jeho síly, jako spíš agresivity a sebedůvěry. Tedy toho, co teď Rusku zrovna nechybí.
Když žádné varování nepomáhá
Je dobře, že veřejné válečné hry nás na to připravují. Na druhou stranu vliv válečných her nelze přeceňovat. Válečné hry nejsou daná budoucnost, je to simulace, hra, je to jen nastínění budoucí reality, jedné z mnoha možných. Skutečnost bude patrně trochu jiná než hra. Ostatně, i v meziválečné době se lidé připravovali na plynové útoky, které nikdy nepřišly.
Navíc fungují jen v určitých případech a ani krizové situace či válečné hry ukazující slabiny společnosti a armády někdy nepomáhají. Pokud jsou politici a generálové zaslepeni svou ideologií, představou budoucího vývoje či třeba cti, žádné varování z válečných her jim nepomůže.
Rusko nestíhá nahrazovat ztráty, mobilizace je ve hře, hlásí estonská rozvědka |
Například japonské velení za druhé světové války simulovalo jako hru útok na Midway, ale když se ukázalo, že Japonsko může prohrát, tak v průběhu hry rozhodčí vrátil do hry potopené japonské lodě. Protože japonští admirálové věřili, že vyhrají. V reálné bitvě ale nešlo znovu poslat do boje už potopená plavidla a Japonci bitvu o Midway prohráli. Doufejme, že současné veřejné válečné hry aspoň část veřejnosti a politiků probudí a to, před čím varují, nakonec nenastane.
