SINGER: Covid je více než medicínský problém. Je to signál o potížích naší západní civilizace |
Začnu ale vzpomínkou, Česká národní banka prošla, dovolím si říci, i z hlediska komunikace mnoha docela obtížnými epizodami. Za všechny vyjmenuji například počátek finanční krize, pády kampeliček či období intervencí. A zvláště v té poslední zmíněné epizodě, po rozhodnutí o oslabení kursu, jsem měl spolu s kolegy z BR možnost zažít víc než dost kritiky, ale také si vyzkoušet, co v komunikaci funguje.
A ani jedno z těchto období nakonec nevedlo k trvalejší ztrátě autority centrální banky, vždy zůstala respektovanou institucí. U většiny občanů, ale i všech významných politiků. A to mimo jiné protože se i její vrcholní reprezentanti, členové bankovní rady dokázali držet čtyř elementárních pravidel komunikace. Důsledky jejich porušování nám nyní předvádějí ústavní soudci v přímém přenosu.
Začnu prvními dvěma: Důvěrné informace se nevynášejí nikomu, natož novináři, a hlava instituce je v dodržování pravidel vzorem. Co vedlo předsedu Ústavního soudu k tomu svěřit se v rozhovoru novináři Echa24 s tím, jak soud rozhodl a ještě mu vysvětlovat, co se dělo během projednávání, ví jen on sám. V každém případě už jistě ví, že obezlička „k živým pojednávaným věcem se zásadně nevyjadřuji, ale tady mohu učinit výjimku, protože tento náš rozhovor vyjde až po jednání pléna,“ byla u takového rozhovoru jen obezličkou. Novinář skutečně není přítel, vyzrazováním důvěrnosti si ho nelze naklonit a rozhodnutí o volebním systému je solokapr.
K čemuž si dovolím ještě radu mladším čtenářům lidovek na počátku jejich kariér, vynášení nezískává nic nejen u novinářů, ale také u většiny normálně myslících lidí, včetně potencionálních zaměstnavatelů. Sám vím o několika příkladech, kdy právě vynášení od bývalého zaměstnavatele tedy i ČNB vedlo k tomu, že velmi pěkná pozice nebyla uchazeči nabídnuta. Kdo taky stojí mít ve vedení někoho, kdo neumí držet basu.
Rychetský zahájil kampaň na Hrad, tvrdí ministryně Benešová. Svými výroky podle ní znevážil Ústavní soud |
A nyní k druhým dvěma: Nehádáme se, a nenapadáme na veřejnosti a svědčí-li něco zjevného v můj prospěch, stačí mlčet, však on to někdo jiný napíše. Naznačí-li předseda P. Rychetský v rozhovoru daném po tom všem Hospodářským novinám, že je možné, že odlišné stanovisko jeho kolegů souvisí s tím, že jim bude prezident prodlužovat mandát – je to samozřejmě porušení třetího pravidla. To ale neznamená, že na ně musí další soudce Ústavního soudu explicitně reagovat v následném rozhovoru, a tu reakci vygradovat tím, že šéf jeho instituce se dopustil s nejasnou „motivací“ „absurdního a nepravdivého tvrzení“ (Česká pozice 9.2.2021). Však on by si někdo spíše dříve, než později všiml, že disentujícím soudcům končí mandát až po konci mandátu prezidenta.
Žijeme v hodně rozčilené, nejisté době. Bylo by skutečně ke prospěchu věci, kdyby soudci z nejvyšší soudní instituce změnili způsob své komunikace o jednom z nejdůležitějších rozhodnutí své instituce. Pokud tak neučiní, mohou totiž brněnské ctihodnosti společným úsilím přijít o čest i hodnosti. Nezávislost a autorita i těch v právu nejchráněnějších institucí se totiž v konečném důsledku u politiků a jiných důležitých činovníků odvíjí především od respektu k nim. Ničemu z toho tento způsob komunikace neprospívá.
Na závěr něco pozitivního: je moc dobře, že předseda P. Rychetský oznámil, že nebude komentovat rozhodnutí prezidenta republika anulovat jeho loni oznámené vyznamenání. Mimo jiné i proto, že ten komentář (viz poslední komunikační pravidlo) v médiích stejně učiní dostatečné množství jiných osob. Snad to tak zůstane a snad se komunikace ústavních soudců alespoň na veřejnosti uklidní. Přeji si to velmi jako občan tohoto státu, který mám stále v úctě.
Už proto, že si ani trochu nepřeji jakékoliv zvýšení pravděpodobnosti toho, že se našemu Ústavnímu soudu stane to, co se nad ránem 6. ledna 1918 po bolševické revoluci stalo v Petrohradu ruskému Ústavodárnému shromáždění. Tedy, že uprostřed dramatické rozpravy vejde do sálu městský policista „měšťák“ - v Rusku to byl tehdy stráži velící námořník, ale ty v Brně nemáme - a slovy: „Stráž je už unavená. Navrhuji, abyste to jednání skončili a poslali všechny domů,“ činnost instituce jednou provždy ukončí.
