Třetí uchazeč o předsednickou funkci, zastupitel Prahy 12 Petr Hůla, dokonce Janu Maláčovou přirovnal ke Zdeňku Fierlingerovi, jenž stranu po únoru 1948 přivedl až do chřtánu draka jménem KSČ. Nicméně delegáti ho ocenili pouhými pěti hlasy.
Maláčová vede SOCDEM. Slíbila širokou levicovou koalici proti ožebračování![]() |
Nová předsedkyně se už před sjezdem netajila vizí vytvoření širokého levicového bloku, inspirovaného současnou Novou lidovou frontou ve Francii. V našem domácím případě se ale prakticky jedná především o spolupráci s komunisty, byť nyní operujícími v kamuflážním zabarvení koalice Stačilo!
Šéfka KSČM i zmíněné koalice Kateřina Konečná výsledek sjezdu sociálních demokratů vřele přivítala postem na sociální síti X: „Gratuluji Janě Maláčové ke zvolení předsedkyní jedné z nejstarších levicových stran v České republice. Levice potřebuje každou ruku k obnovení spravedlnosti v naší zemi!“ A gratulaci zaslal i šéf hnutí ANO Andrej Babiš.
Oddlužená, ale prázdná kasa
Hradecký Kulturní dům Střelnice, stranický majetek, je pro sociální demokraty typický a osudový zároveň. Právě zde si v roce 1993 do svého čela zvolili Miloše Zemana, který je posléze vytáhl od jednociferných výsledků k volebním úspěchům včetně vítězství v parlamentních volbách 1998.
Leč budova ani její interiér se od devadesátých let příliš nezměnily. Strana totiž financemi zrovna neoplývá a lepšímu využívání majetku jí v minulosti bránilo též jedno specifické dědictví po Miloši Zemanovi: smlouva s právníkem Zdeňkem Altnerem, jenž sice dokázal pro sociální demokracii vybojovat vlastnictví pražského Lidového domu, ovšem za podmínek, které se staly předmětem letitých sporů s Altnerem a pak s jeho dědici. Namísto tučných zisků z pronájmu tak straně hrozilo, ba možná stále hrozí, že bude muset někomu vysázet na stůl stovky milionů.
Končící předseda Michal Šmarda sjezdu jako svou hlavní zásluhu prezentoval oddlužení – nadále však prázdné – stranické kasy, další silnou kartu už ale v ruce neměl. Mohl by sloužit skoro jako učebnicový příklad poměrně časté situace, kdy velmi úspěšný komunální politik po přesazení do pralesa celostátní politiky začne vadnout, poněvadž pro ni prostě není stavěný.
Strana pod jeho vedením sice přijala nové logo a pozměnila název, avšak logo mnozí posměšně přirovnávali ke gilotině. A přechod ke značce SOCDEM provázelo trestuhodné opuštění zavedené zkratky ČSSD. Sáhli po ní Jana Volfová a Jiří Paroubek, kteří ji rozepsali jako Česká suverenita sociální demokracie. A v krajských volbách se pod tímto vývěsním štítem zapojili do koalice Stačilo!
S Maláčovou. A snad také s malinkou nadějí![]() |
Kateřina Konečná s ní v evropských a krajských volbách dokázala zabodovat a všeobecně se soudí, že má pěkně zostra nakročeno k návratu do sněmovny – právě i kvůli chytlavému přelakování komunistického základu. A rovněž díky sázce na směr, jenž by se ještě před pár lety mohl jevit jako surreální, na tzv. konzervativní levici. Tudíž na mix sociálního apelu, kritiky migrace a Green Dealu a obhajoby národních zájmů vůči bruselskému centru. Sahra Wagenknechtová, velký vzor Kateřiny Konečné, s podobně laděnou politikou sklízí úspěchy v sousedním Německu, především na území někdejší NDR.
Nová hustá dvojka
Pokud se tedy Jana Maláčová logicky hodlá vrátit do sněmovny, ba přímo do vlády, pochopila, že nejjednodušší a skoro přímou cestu jí už v roce 1993 v Hradci na Střelnici vytyčil Miloš Zeman: jít prostě vládě nemilosrdně po krku. A že musí spolupracovat s Konečnou, poněvadž by se od jejího politického profilu jen obtížně odlišovala. Jinak zchudlou stranu, tonoucí u dna preferencí, výš nevytáhne.
Jako vklad do společného podniku může přinést i spolupráci s odbory, kde po vytěsnění z politiky působila. Josef Středula, stále poněkud schlíplý po fiasku v prezidentských volbách, větří šanci na regeneraci vlastní politické svalové hmoty a Maláčovou na sjezdu podpořil.
Ti, kteří snili o obnově liberální a jasně prozápadní sociální demokracie vedené Jiřím Dienstbierem, tak bohužel musí zatlačit slzu v oku. Nicméně pragmatické shrnutí polistopadové historie SOCDEM vede k prosté poučce: široké voličské přízni se těšila hlavně tehdy, když ji vedli populisté, konkrétně Miloš Zeman a Jiří Paroubek.
Jejich – v řadě ohledů problematických – lídrovských kvalit sice Jana Maláčová nedosahuje, avšak pokud se jí podaří zformovat „Novou hustou dvojku“ s Kateřinou Konečnou neboli jakési Superstačilo!, patrně obě nakročí ke comebacku do první politické ligy. Je ale samozřejmě otázkou, zda to někomu v této zemi, kromě zmíněných dvou dam a houfu spolustraníků, nějak prospěje.























