Bylo mi teprve pět, když si pro mne přišli. Srovnat krok nebylo jednoduché

Poslední slovo   20:00

Radka Kvačková | foto: Lidovky.cz

Začíná škola. Co na to říct? Snad jedině, že zatím dobrý. Se školou je to jako s manželstvím. První dny sláva, po měsíci první mouchy, v poločase krize, pak hledání, jestli by to jinde nebylo lepší. Podobné je i to odkládání: Však má ještě čas, čím později, tím líp…

Mne dali do školy v pěti letech. Vlastně si pro mě přišli. Na dvě třídy mají prý dětí příliš, na tři málo a do Vánoc holce těch šest přece bude… Byla jsem v první třídě trochu outsider. Když paní učitelka řekla „utvořte dvojice“, zůstala jsem jediná lichá. Možná to ale nebylo jen tím, že jsem byla nejmladší, nýbrž i tím, že se všichni ostatní znali ze školky, nebo ze sousedství. Já do školky nechodila a spolužáci bydleli o kus jinde.

První třída čeká. Pomozte prvňáčkovi vstoupit do nové životní etapy v klidu

Trvalo mi tři roky, než jsem srovnala krok. Nedá se však říct, že by mne to dlouhodobě poučilo. Před pár lety jsem se v rodinné radě zasadila o dřívější nástup své rovněž podzimní vnučky. Přišlo mi nesmyslné, aby zůstávala ještě rok ve školce, když její o necelé čtyři měsíce starší a o nic moudřejší bratranec do první třídy nastupuje. Seděli pak nějakou dobu v jedné lavici a já se v ní občas, když nikdo jiný nemohl, objevovala na třídních schůzkách.

Předčasný nástup holčičce, jak tvrdí, nevadil. Asi jde fakt hlavně o ty kamarády. Aby byli. Kamarád/ka je ve škole velice důležitý/á, s věkem dokonce pořád víc.

Možná se pletu, ale vychází mi, že jsem se skoro všechno, co v životě potřebuju, co mne zajímá, poučuje a těší, naučila mimo školu. Z vyučování zůstaly jen nezařazené střípky, které do sebe zapadají až věkem, některé nikdy. Přesto nelze říct, že by byla škola na nic. Vždyť svět poznáváte i tam, dlouho dokonce hlavně tam. Jen škoda, že samotná výuka tomu většinou moc nenapomáhá. Složité nezjednodušuje, spíš naopak, složitostí přidává, často příliš.

Průvodce školním rokem 2025/2026: Kdy jsou prázdniny, maturita i přijímačky

Jednou jsem se na schůzce rodičů ptala, proč se na druhém stupni základních škol pořád dokola driluje ten větný rozbor. Řekli mi, že to je základ. Základ čeho? Ptám se. Komunikace? Slovní zásoby? Citu pro nuance? Asi ne. Přitom nejde jen o češtinu. Nevím, proč by měl žák dostávat špatnou známku z chemie proto, že neví, jak se nazývá dvouuhlíkový alken. Ne že by se to mělo dětem tajit, ale známkovat to, či dokonce hrozit propadnutím?

Ona to škola ve skutečnosti nemá lehké. Je něco jiného učit čemukoli jedno dítě a učit jich třicet. Učitelů je prý taky pořád málo. Napadá mne, jestli by nepomohlo, kdyby se pedagogické vzdělání uznávalo nejen magistrům, kteří studují pět let, ale i bakalářům po letech třech. Jde přece taky o vysokoškolské vzdělání, ne že ne, jen jsme si na to jaksi nezvykli. Na magisterství trvá i zákon. Na druhou stranu je pořád lepší mít nedostatek učitelů než nedostatek žáků. A podle toho, jak se vyvíjí porodnost, by to mohlo nastat poměrně brzy. Ale jak říkám, zatím dobrý.

Vstoupit do diskuse (8 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.