Moc dobře si pamatuju, kudy se toulaly moje myšlenky například v hodinách fyziky, a proč se mi naopak zamlouvaly hodiny matematiky. Prostě proto, že matematikář, na rozdíl od fyzikáře, aktivizoval moje hormony. Zajímavá věc, nebyl ani mladý, a vlastně ani zvlášť pohledný, taky by si se mnou nejspíš nic nezačal, ani kdybych se byla snažila, ale asi vysílal na mých vlnách.
Něco takového těžko chtít po každém pedagogovi. Po dětech, kterým je víc než dvanáct let, ovšem zase těžko chtít, aby uvolnily své kapacity vytížené náročným vymýšlením reprodukčních strategií pro podružnosti typu Newtonových zákonů. Jediný problém je, že hnízdit ve čtrnácti nebo patnácti by nebylo dobré, a na Newtona nemusí být za dvacet let čas. (Zvlášť pokud jsme se nezmohli na víc než na práci v akordu.)
Začátky a konce, konce a začátky. Pár osobních selhání a neuróz v zásobě ještě mám |
Začátek září je časem reparátů. Některé už dokonce proběhly. Dost mě překvapilo, když se jedna známá před několika dny svěřila Facebooku, že její čtrnáctiletý syn právě absolvoval reparát z tělocviku. Prý několikrát chyběl na plavání a neměl dost bodů za disciplínu padesát metrů stylem prsa, znak a kraul, přičemž se hodnotí i kvalita provedené obrátky v souladu s pravidly závodního plavání.
Vzbudilo to debatu, z níž vyplynulo, že nejde o úplnou výjimku. Jedna z přispěvatelek přidala svou vlastní zkušenost repetentky ze zpěvu. Pozoruhodné se mi zdá, že ten tělocvik naordinovalo soukromé gymnázium, které není definované jako sportovní. O školách, kde se platí školné, se traduje, že nejsou přehnaně přísné. Takže upřesňuji, už jsou.
Role dohazovačky je obtížná. A proto s ní končím |
Reparát čeká i letošní maturantku Péťu z jiného gymnázia (tentokrát veřejného). Zkoušku dospělosti zvládla jako spolehlivá premiantka na samé jedničky, tedy až na dějepis. Vždycky v něm byla dobrá, proto se čekalo, že v něm bude excelovat. Možná i kvůli tomu přílišnému očekávání selhala. Prostě jsem ze sebe nebyla schopná dostat kloudnou větu, přiznala. Tak jí držme palce, ostatně už je přijatá na dvě prestižní fakulty. Bez maturitního vysvědčení by ale nemohla nastoupit ani na jednu.
Utěšovala jsem znejistělou Péťu, že něco podobného se svého času přihodilo naší sousedce, která se hlásila na biochemii (a skutečně ji vzápětí úspěšně vystudovala). Z čeho myslíte, že musela dělat ten zářijový reparát, protože ji napoprvé poslali domů s nedostatečnou? Přece z chemie.
Tolik k začátku školního roku.
