Slabá místa tzv. zeleného hospodaření

Rád bych zareagoval na článek Davida Klimeše , který vyšel 9.7.08 na straně č. 9 o Biopalivech. Nechci polemizovat o tom kdo má pravdu zda Bursík nebo Klaus. Rád bych však autora článku upozornil na jednu věc kolem biopaliv o které se vůbec nemluví. Jde o to co udělá "zelené" hospodaření s půdou za 10 - 20 let. Zemědělec musí respektovat osevní postupy a plodiny střídat, aby se půda nevyčerpala, to za prvé. Za druhé v minulosti sedláci vozili na pole hnůj z kravek a obohacovali ji o humus. Dnešní umělá hnojiva dodají živiny také, ale jejich účinnost a efektivita je mnohem větší pokud se navážou na organickou hmotu, než pokud se aplikují na přímo. Pokud se z pole bude odvážet i sláma co zbude? Nebudou naše pole za pár let jen pískové duny a jilové blatiska? Obdobně je tomu i s biomasou. Co poroste na ploše po x turnusech rychle rostoucích dřevin? Když chcete výkon (velkou produkci biomasy) musíte mít i příkon (dostatek živin) to platí o zemědělské produkci. Zkuste se prosím zeptat odborníků na zemědělství zda nám nehrozí i z té druhé generace biopaliv nebezpečí, ne ve formě zdražování potravin, ale devastace zemědělské půdy v zásadě neobnovitelného výrobního prostředku...