Ministerstvo vnitra opatření obhajuje tím, že policisté budou vyšetřovat rychleji a cíleněji, tedy „ochrání“ soukromí těch, kterých se sledování netýká.
Podobnou zhůvěřilost navrhovalo ministerstvo vnitra v roce 2015, tehdy se vymlouvalo na směrnici EU, kterou úmyslně překroutilo. Směrnici nakonec zrušil soudní dvůr. Tehdy bylo odůvodnění také vypečené, důvodem byla: „naléhavá potřeba vytvořit PČR a dalším orgánům činným v trestním řízení podmínky pro vyšetřování závažné kriminality páchané s využitím informačních technologií“.
Tehdy vyhláška neprošla, také přes zuřivý odpor Pirátů. Dnes je mnohem hůř než v roce 2015, i ochránci liberální demokracie jsou ochotni se stavět za větší sledování, intenzivnější kontrolu, za každé sešněrování společnosti, protože se panicky bojí agentů cizích mocností a proto by někteří z nich nejraději zatýkali preventivně.
Zásah do soukromí občana
Sběr takových dat je obrovský zásah do soukromí každého z nás a lze jej široce zneužít. Počínaje například diskreditací kohokoli a konče potenciálem k vydírání. Nezjistíte totiž jen, co si dotyčný čte, ale též co nakupuje, kam investuje či jaké má zájmy nebo jaké má nemoci. Nepotřebujeme mnoho fantazie, abychom si představili, jak si firmy nechávají „proklepnout“ budoucí manažery.
Ministerstva zajímá, na jaké weby chodíte. Argumentují i ochranou soukromí |
Česká policie je jako řešeto a zneužívání databází je spíš obvyklé než výjimečné, od zjišťování, komu patří auto s tou a tou registrační značkou pro soukromé účely, až po cílené úniky z policejních spisů. Nemusíme chodit daleko do historie, zatčení ředitele motolské nemocnice a jeho náměstka doprovázel obrovský únik ze spisů, který měl jediný cíl, pořádné PR pro policii. Ministr spravedlnosti může naříkat, jak chce, z policie unikají informace a všichni předstírají, že se nic špatného neděje. Skoro to vypadá, že do Ludvíkova spisu lze nahlížet na vrátnici policejního ředitelství a nikoho to nepálí.
Aby bylo jasno, policie má přístup k našim datům o připojení už dnes, ale musí se k nim propracovat, není to bez námahy. Ale proč by se měli policisté namáhat, že? Zvyšujeme korupční potenciál sbíraných dat, abychom se pak divili jejich zneužívání. Své by k tomu mohl a měl říci i Ústavní soud, protože musí existovat hranice, za kterou stát nesmí. Nebo ji také zrušíme ze strachu z Putina nebo čehokoli či kohokoli jiného?
Očipování celé populace?
Obvyklá a velice hloupá námitka zní, že poctiví lidé nemají co skrývat, ano, zajisté, jenže tenhle přístup, budeme-li důslední, nás dovede k jednomu z nejefektivnějších bezpečnostních opatření, tedy očipování celé populace a kompletnímu sledování každého jedince. Taková totalitní bezpečnost je opravdu perverzní a přesto k ní má ministerstvo vnitra nakročeno.
Ministr Rakušan nám zajisté v nějakém svém článku vysvětlí, že je všechno v pořádku, on námitky jiných neuznává, protože „mu je hlava nebere“. S tím se nedá polemizovat, lze si jen přát politickou reprezentaci, která si nebude libovat v „utahování šroubů“ a projeví respekt k soukromí občanů.
