Měli jsme za to, že transparentní účet zajistí průhledné financování prezidentské volby. Ano, ale to by museli sami kandidáti chtít, anebo by musela sněmovna vypracovat zákon o stovkách stran, na kandidáty by musel dohlížet neznámý počet komisí, a stejně bychom se pochybností úplně nezbavili. Tady padá jistá iluze, že přímo zvolený prezident bude nějakým způsobem lepší než ten volený parlamentem.
ČTĚTE VÍCE: |
Kandidáti chtějí především zvítězit, proto budou nadále více či méně průhledně fixlovat, vymlouvat se a mlžit. Vzpomene-li si kdo na předchozí volby prezidenta, které vrcholily utajenými schůzkami, nabídkami na záchodcích a záhadnou nepřítomností některých volitelů v rozhodující den hlasování, může to brát jako svého druhu menší zlo. Politikům totiž snadněji odpouštíme fauly, při kterých je nám všem jasné, proč a jak se jich dopouštějí, než zákulisní dohody, u kterých nevíme, kdo, komu a kolik.
O novém prezidentovi máme v jistém směru jasno, sledujemeli „transparentnost“. Jak napsal jeden z prezidentů předchozích: Vždyť jsme všichni, sakra, tak nějak z jedný český mámy!
