V jediném volebním období, které Mečiar jako premiér dokončil (1994-1998), slovenská opozice neměla ve vedení jednokomorového parlamentu svého zástupce. Post místopředsedy Národní rady odmítala obsadit, protože jí nebylo umožněno podílet se na práci sněmovních orgánů na kontrolu silových složek. Mečiar tudíž ani nedostal příležitost odvolat si „svého“ Šimečku.
S obdobím nechvalně proslulého mečiarismu jsou ale spojeny jiné vypečené kousky, takové, které na rozdíl od Šimečkova odvolání nebyly v souladu nejen s duchem, ale ani literou standardních procedur. Vládní garnitura místo aby se snažila držet krok s partnery z visegrádské čtyřky, kteří měli našlápnuto do NATO, dělala všechno pro to, aby zemi izolovala. Například poslanci Františku Gauliederovi proti jeho vůli odebrala mandát, nemluvě o tom, že Mečiarova tajná služba prezidentovi Michalu Kováčovi unesla syna do zahraničí atd.
Slovenští poslanci odvolali z postu místopředsedy lídra opozice Šimečku |
Stará dobrá nenávist
Dnešní vládní většina v Bratislavě prosazuje vůli svých voličů formálně jako většina kteréhokoliv jiného parlamentu EU. Atmosféra v zemi a motivace vládců už ale začínají připomínat Mečiarova devadesátá léta.
Odvolání Michala Šimečky přišlo po dlouhé týdny trvající kampani, během které vládní politici v čele s premiérem Ficem tvrdili, že nevládní organizace blízké příbuzným předsedy Progresivního Slovenska dostaly v přepočtu desítky milionů korun, přičemž se při přidělování těchto dotací mělo postupovat nezákonně. Na tapetě byly Šimečkova partnerka nebo nadace, která nese jméno jeho dědy. Chvílemi to připomínalo nenávistné praktiky, typické pro zločinecké ideologie minulého století. Nicméně proti gustu...
Zatímco běžný Slovák nemusí vidět do přidělování dotací, moc dobře zná důvody, kvůli nimž opozice už od konce loňského roku svolává veřejné protesty. Jde o nesouhlas s konkrétními kroky Ficovy vlády (například na jaře novela trestního zákoníku, nedávno personální změny v klíčových kulturních institucích). Proto obvinění, že Šimečka zneužívá protivládní demonstrace na ochranu finančních zájmů své rodiny, vypadá už tak trochu jako parodie na rétoriku vládních politiků.
Slovensko chystá konsolidační balíček, zvýší DPH a zavede nové daně |
Daňová povodeň
A přitom ne že by Slováci neměli i skutečné problémy. Svou životní úrovní atakují samé dno žebříčku EU, což opozice ráda zdůrazňuje o to víc, že za poslední dvě dekády byl po většinu let předsedou vlády právě Robert Fico.
Také proto teď přišla Ficova vláda ve snaze zlepšit stav veřejných financí s konsolidačním balíčkem ve výši více než 2,5 miliardy eur. Opatření počítají například se zvýšením základní daně z přidané hodnoty, ale současně se snížením DPH na některé potraviny, zavedením nové daně z finančních transakcí nebo zvýšením sazby daně z příjmů větších firem.
Opozice i někteří odborníci návrhy kabinetu kritizují, vadí jim, že balíček je postaven jen na změnách v příjmové stránce rozpočtu a označují ho za daňovou povodeň, za níž zaplatí občané. Klíčové ale bude, jak zdůraznila bývalá ministryně financí Brigita Schmögnerová, zdali opatření vlády přinesou hospodářský růst. Jinak se minou účinkem.
Knihy jsou pro bohaté, šokoval Slováky ministr, když oznamoval vysokou daň |
A tak když na konci tohoto volebního období budou Slováci zkoumat obsah svých peněženek a nebudou mít důvod konstatovat nějakou zásadní změnu k lepšímu, není vyloučeno, že si někteří z nich položí otázku, jestli to celé mělo smysl. Jestli mělo cenu celé ty roky tleskat nebo alespoň tolerovat prohlubování příkopů mezi dvěma částmi slovenské společnosti.
Pokud by například nedošlo ke změně veřejnoprávní RTVS na STVR, Slovensko by rozhodně neušetřilo miliardy eur, ušetřilo by si ale další roky neustálého „průvanu“, který má po každých volbách podobu personálních výměn a změn na vývěsních štítech i tam, kde to nebylo nutné. Nemluvě o škodách způsobených na duších obyvatel země, natož o odlivu mozků.
Akce Klín
Říká se, že cílem „operace Šimečka“ bylo mj. i vražení klínu mezi opozici a vládní stranu Hlas, která si po loňských volbách jako jediná mohla vybrat, s kým půjde do vlády. A která by vlastně i během současného volebního období mohla kdykoliv koalici se Směrem a Slovenskou národní stranou opustit a dát šanci vládnutí se stranami dnešní opozice.
Návrh na Šimečkovo odvolání podali poslanci Směru a SNS, cukající se Hlas už jen dodal potřebný počet hlasů (tři poslanci návrh nepodpořili, že by rodící se rebelie?). A dárek pro premiéra, který mimochodem zůstane „malým Mečiarem“ (ve smyslu hrozby pro svou vlastní zemi), dokud Evropská unie zůstane Evropskou unií a Slovensko v ní, byl na světě. K dokonalosti stačí už jen maličkost – porazit Šimečku, který teď bude mít hromadu času na přípravu, ještě i v příštích volbách.
