Nikdo si asi nedokáže představit, že bychom se oblékali stejně jako například před třiceti lety, kdy se v Bratislavě ujímala moci třetí vláda Vladimíra Mečiara, která ze Slovenska udělala černou díru na mapě Evropy. Nepřežili by to zejména módní návrháři, ale dost možná ani tvůrci běžné konfekce. A teď si představte, jaká muka prožívá hudební skladatel při poslechu nahrávky, u níž má pocit, že je vším, jen ne nadčasovou záležitostí.
Tohle byl dlouhé roky případ Oskara Rózsy, který byl přesvědčen, že slovenská hymna si zaslouží nové šaty. Že je navrhne, nabízel už i předchozím vedením ministerstva kultury. Pozitivně ale zareagovala až nynější, jako na potvoru v tamních kulturních kruzích dosti neoblíbená šéfka resortu Martina Šimkovičová. A tak bylo na problém zaděláno.
Fujara Oskara Rózsy
UhryGabriel Sedlák vás v rubrice Uhry zve nejen do regionů, jež kdysi tvořily Uhersko, které je společným dědictvím zejména Maďarů, Slováků, Němců a Židů, ale i do širšího okolí. A v neposlední řadě se věnuje i uhrům s malým „u“, tedy různým chybám na kráse tamních společností. |
Ani ve vládních kruzích nepanuje shoda na tom, že je slovenská hymna zralá pro nové aranžmá. O to větší pochybnosti pak samozřejmě nahlodávají opozici. A je-li možné, aby nová moc vzešlá z demokratických voleb měnila nebo zvrátila takové projekty, jako je penzijní reforma, není nic jednoduššího než jediným hlasováním nebo dokonce škrtnutím pera zrušit rozmar jedné vysmívané političky. My ale zkusme počítat s tím, že tandem Šimkovičová – Rózsa dotáhne věc do úspěšného konce a napřístě už v hymnické písni „Nad Tatrou sa blýska“ nebudou znít činely Ladislava Burlase (1993), nýbrž dětské hlásky a fujara Oskara Rózsy.
Slovenská hymna bude znít jinak. Ministryně najala skladatele, orchestr a sbory |
Státní rozpočet se dotýká každého občana. Přesto nikdo nedělá vědu z toho, že ho může přijmout reprezentace, která se zrovna jemu nezamlouvá, nebo dokonce za skandálních okolností – tentokrát si opoziční politici stěžovali na to, že premiér Robert Fico jim ukázal prostředníček. Je to při vší úctě sezonní provozní věc, na kterou si za pár let už nikdo nevzpomene. Totéž ale zřejmě nelze říct o státním symbolu, jímž je národní hymna.
A pokud má být jakkoliv upravována, měla by taková změna probíhat konsenzuálně (čímž není myšlen nárok na zglajchšaltování hudebního vkusu národa). Aby Slováky ještě i za třicet let nebudilo ze sna trauma, jako se tomu dodnes děje při vzpomínce na excesy expremiéra Vladimíra Mečiara, které dodnes kalí vzpomínku na vznik samostatného slovenského státu a první roky jeho existence.
Tohle není vaše hymna!
Oskar Rózsa je respektovaný skladatel a skutečně skvělý muzikant, ale zde se objevuje v roli, na jejíhož představitele se kladou jiná kritéria než na nějakého běžného umělce. Slovenská společnost je rozdělená a tak není divu, že do skladatele, kterému nelze cokoliv vytknout po profesní stránce, se strefují lidé z druhé strany politické či společenské barikády.
Upozorňují na fakt, že jde o antivaxera, který komunikuje s konspirační a dezinformační scénou. Nedávno se spolu s pravou rukou ministryně kultury a svým bývalým spolužákem Lukášem Machalou, který se proslavil zpochybňováním faktu, že Země je kulatá, vypravil do Londýna. A setkali se tam s jistým Danielem Bombicem, na kterého byl vydán mezinárodní zatykač. Obviněný je mj. z extremismu.
Kdyby ale muzikant aspoň využil příležitosti mlčet, abychom citovali klasika. On ale svými slovy jen přilil olej do ohně rozdělujícího slovenskou společnost. Řekl, že hymna, na které pracuje, není určena všem a kritikům se prý čas krátí.
Po Ficovi i Danko. Pojedeme do Ruska, oznámil šéf koaliční SNS |
Oskar Rózsa jako by na chvíli zapomněl, že nepracuje na něčem, jako byla píseň Vivat Slovakia, která Mečiarovu HZDS pomohla před 30 lety vyhrát volby. Ta byla určena jen sympatizantům strany, hymnu by měli ctít všichni občané Slovenska. A mezi nimi je určitě mnoho takových, kteří nedokážou oddělit dílo od jeho autora (kdekdo měl problém například s produkcí Michaela Jacksona kvůli jeho náklonnosti k nezletilým).
Nikoliv na hudebníkovu omluvu, ale pro pořádek připomeňme, že jeho podrážděnou reakci vyvolala kritika z druhé strany. Například herečka a zpěvačka Dorota Nvotová nahrávání nové verze hymny označila za vystrčený prostředníček a podraz vůči stávkující kulturní obci, která má problém s politikou ministryně kultury.
Pokus o stavění mostů
Rózsa se nakonec za svá slova na způsob Klusovy obrany dojmologovy omluvil. Jako umělec prý není trénovaný k tomu, aby krotil své emoce. Ruku ke smíření záhy nabídla i Dorota Nvotová, která prý nechce, aby se lidi dělili na dva tábory, chce naopak stavět mosty, protože k tomu dělení sama trochu přispěla.
Mohlo by se zdát, že celý problém je vyřešen ke spokojenosti obou stran. Adventní příměří a následný čas Vánoc ale po Novém roce určitě vystřídá zdůrazňování jiných akcentů agendy obou stran slovenské politické a společenské barikády. Emocemi zmítaní muzikanti si spolu možná zajamujou, ale sotva se změní politika Ficovy vlády nebo odpor stoupenců dnešní opozice vůči ní.
Prvního ledna má Slovensko dostat dárek – po více než třiceti letech bude mít novou verzi státní hymny. Ale čím moderněji a nápaditěji bude znít, tím větší bude kontrast mezi ní a politickou realitou země. Ta nejen svou ideovou rozplizlostí a zpochybňováním své mezinárodní orientace v mnohém připomíná politický nevkus Mečiarovy éry. A na nějaký refresh to v tomto směru zatím nevypadá.
