Fico se předvedl jako schopný technolog moci. Ostatně, premiérem je už počtvrté, bylo by proto kupodivu, kdyby nediktoval tempo a neurčoval směr koalice i kabinetu právě on. Po ztrátě parlamentní většiny a měsících chaosu v Národní radě prosadil rekonstrukci vlády. Tím, že svým koaličním partnerům Hlasu a SNS, kteří si nedokázali poradit se skupinkami rebelů ve vlastních řadách, odebral po jednom resortu a na jejich úkor posílil postavení svého Směru v kabinetu, prý odvrátil hrozbu předčasných voleb. Zdali to tak opravdu bude, ukážou až příští dny a týdny.
Rebelové pod Ficovou kontrolou
Na jednu stranu Fico svůj Směr opravdu jednoznačně posílil, když se poměr počtu vládních křesel změnil ze 7:7:3 na 9:6:2 v jeho prospěch. Na druhou stranu však šel do velkého rizika, když se rozhodl vzít pod svá křídla sedm nevyzpytatelných mužů, s nimiž si jeho koaliční partneři nedokázali poradit.
Učinil tak ve snaze udržet původní většinu 79 poslanců ve 150členném sněmu. Nově bude ale tato většina reprezentovaná prakticky pětikoalicí tří koaličních stran doplněných dvěma partičkami vzbouřenců. A pakliže by se z dnešních potížistů stali recidivisté, bude sice premiér moci říct, že prvotní hřích spáchaly Hlas a SNS, když si je napsaly na své kandidátky, nic to ale nakonec nezmění na faktu definitivního krachu současného modelu vládnutí.
Fico vytlačuje koaliční partnery. Jeho Směr jim sebere další dvě ministerstva |
Tohoto scénáře se zjevně obává prezident Peter Pellegrini. Ten se nechal slyšet, že bude požadovat podpisy rebelujících poslanců, kteří se zavážou k podpoře vlády. Jinak prý nové ministry nejmenuje. Pellegriniho požadavek českému čtenáři připomíná období prezidentování Václava Klause, který chtěl vidět nejméně 101 podpisů poslanců nejprve před vznikem kabinetu Stanislava Grosse a o pár let později se k této myšlence vrátil po vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka. Václav Havel to tenkrát označil za urážku parlamentu.
UHRY Gabriel Sedlák vás v rubrice Uhry zve nejen do regionů, jež kdysi tvořily Uhersko, které je společným dědictvím zejména Maďarů, Slováků, Němců a Židů, ale i do širšího okolí. A v neposlední řadě se věnuje i uhrům s malým „u“, tedy různým chybám na kráse tamních společností. |
Hříšníků by se našlo ještě víc než jen sedm a jeden se až diví, že na ně neukazují prstem na úřadu vlády, který vidí hrozící státní převrat tam, kde protestující davy jen odmítají přímou komunikaci s válečnými zločinci (do ulic je vyhnali Fico a další politici koalice, kteří si dlouhou zimu krátili pobytem v Moskvě a verbálními útoky proti vedení Ukrajiny). S nadsázkou lze říci, že u zrodu současných problémů vládní koalice stály bývalá a současná hlava státu.
Nejdříve Zuzana Čaputová odmítla jmenovat ministrem životního prostředí Rudolfa Huliaka, zvoleného poslancem na kandidátce SNS, a tím zadělala na rebelii tzv. huliakovců (teď se má Huliak stát ministrem sportu a cestovního ruchu). Loni na jaře pak lídr Hlasu Peter Pellegrini po zvolení hlavou státu odešel z postu šéfa parlamentu do Prezidentského paláce, čímž odstartoval válku o jeho nástupnictví.
O funkci si tenkrát řekl šéf nejmenší koaliční strany SNS Andrej Danko, který je dnes rád, že nemusí čelit předčasným volbám (alespoň zatím). Průzkumy s SNS jako parlamentní stranou do dalších let nepočítají. A tak se po jedné z mnoha dlouhých interních bitev vrátila koalice k tomu, že šéfem parlamentu bude opět zástupce strany Hlas.
Zpátky na začátku
Z pohledu voliče, neřkuli nevládního voliče, končí bouře ve sklenici vody. Slovensko je tam, kde bylo před rokem a půl, kdy se po volbách na vládní spolupráci dohodly Směr, od něj předtím odštěpený Hlas a starý spolehlivý parťák Směru Slovenská národní strana.
Vláda tvrdí, že uzdravuje předchozí garniturou rozvrácené státní finance, odmítá financovat válku na Ukrajině a chystanou změnou ústavy prý staví hráz proti progresivismu. Opozice naopak varuje před posilováním korupce a klientelistického státu, zametáním zločinů přátel vládní koalice pod koberec a tendencemi přesouvat zahraničněpolitickou orientaci ze Západu na Východ.
Slovenská koaliční krize vrcholí. Danko Ficovi nabídl vše, teď možná zůstane sám |
Výsledkem je prozatím to, že nic ve svědomí nebo peněžence 79 poslanců původní koalice nepřevážilo jejich strach ze ztráty poslaneckého mandátu a z případné změny charakteru Slovenska z jejich pohledu nežádoucím směrem.
