Nové kolo sporu o slovenskou hymnu. Tentokrát o její zákonnost

Komentář   5:00

Slovenský ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok (21. června 2025) | foto: Profimedia.cz

Bratrovražedná bitva o slovenskou státní hymnu pokračuje. Novou nahrávku hymny představilo ministerstvo kultury na začátku letošního roku a vzbudila odpor. A to nejen u opozice. Nechme stranou vyjádření odborníků i takyodborníků, faktem je, že se nová verze připravená „Ficovým režimem“ veřejně moc nehraje. Respektive nepoužívá ji ani prezident republiky Peter Pellegrini. Nová verze hymny zní možná výhradně na oficiózních akcích pořádaných vládou či stranami vládní koalice. Kdo by si myslel, že tím spor skončil a nová „moderní“ verze sama časem odejde do zapomnění, mýlil by se.

Stalo se to na Slovensku, tedy v zemi nekonečného politického boje. Nejnověji na základě interpelace poslance Františka Mikloška (KDH) byl slovenský ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok nucen připustit, že nová verze hymny patrně není v souladu se zákonem. „Heraldická komise ve stanovisku konstatovala, že existuje důvodné podezření, že uvedená notace není v souladu s notací státní hymny podle zákona o státních symbolech,“ stojí v písemné odpovědi ministra.

Spor samozřejmě není u konce, protože se problematikou má zabývat kompetentní hudební, umělecká či vědecká instituce. Ale ani poté nemusí být jasno. Strany sporu jsou na Slovensku nesmlouvavé. Možná spor bude muset rozseknout až košický ústavní soud.

Určí správnost verze komise?!

Můžeme se Slovákům, možná trochu po právu, posmívat. Bude definitivním řešením problému „degradace“ nahrávky? Postačí, když pozbyde oficiální status, nebo ji rovnou zakážou hrát na veřejnosti? Extenzí této snahy by pak mohli být inspektoři, kteří by kontrolovali zákonné znění hymny na sportovních utkáních a oficiálních akcích. Něco jako zástupce Sazky, který po losování přítomné ujistí, že slosovaná čísla, tedy pardon, zahraná a zazpívaná hymna byla provedena řádným a zákonným způsobem.

Slovenská hymna je obětí kulturní války. Kvůli kontroverzní ministryni, nebo samotnému provedení?

Také můžeme zaspekulovat, zda na Slovensku vzniknou občanské hlídky, které budou kontrolovat, zda si někdo nezpívá, nepíská či nehraje nezákonnou verzi státní hymny. Samozřejmě nikdo z nás dopředu netuší, zda vznik občanských hlídek bude iniciovat opoziční Progresivní Slovensko, či vládní Směr.

A teď vážně. Státní symboly zajisté nejsou pro legraci, ale představa, že by nějaká vědecká či umělecká instituce určovala, která verze hymny je správná či snad zákonná a která nikoli, je úplně absurdní. Mnozí z nás znají verzi americké hymny na elektrickou kytaru od Jimmyho Hendrixe. Mnozí ji považovali za blasfémii, ale i po víc než padesáti letech je známá, hraje se a líbí se. Cožpak je možné na takové výkony povolávat nějakou komisi?

A že musí existovat nějaká oficiální státem garantovaná verze či nahrávka? Proč by měla? Věřme občanům, každý, kdo chce zahrát na své akci státní hymnu, si může vybrat interpreta i nástrojové obsazení příhodné pro danou příležitost.

Vy mudrlanti, vynadal skladatel Slovákům. Pak přišel s dalšími verzemi hymny

Jistě, každý hudlař není geniální hudebník a některé provedení může urážet naše hudební cítění. Ale s tím nic nenaděláme. Jedna česká skupina předělala Krylovu píseň Karavana mraků do podoby bezduchého cajdáku, který je zbavený veškeré básníkovy ironie a vtipu. Zbyl z ní jen polopatistický popěvek. No a co? Ve veřejnoprávním Radiožurnálu se jim líbí a hrají ji hodně často. Když je někdo hodně útlocitný, může každou skladbu, která jej irituje, ztlumit.

Kdyby někdo chtěl zakazovat konkrétní nahrávky jen proto, že nedodržují tempo, nechť se podívá do hájemství klasické hudby. Geniální kanadský klavírista Glenn Gould, který má nepochybně místo mezi největšími virtuosy svého nástroje, nahrál některé Mozartovy či Beeethovenovy sonáty tempy, která jsou neakceptovatelná pro mnohého posluchače, o odbornících nemluvě. Ale nedá se říci, že interpretace je neplatná. Dalším příkladem mohou být například Karajanova tempa v Bachových skladbách. Dnešní převládající přístup velí hrát starou hudbu mnohem rychleji a to, jak se hrálo v padesátých a šedesátých letech, je dnes považováno za překonané. Ale nemusí to platit navěky.

Slovenská hymna bude znít jinak. Ministryně najala skladatele, orchestr a sbory

Zástupný spor

Slovenská válka o hymnu je klasickým zástupným sporem, který protagonistům přináší pocit, že usilují o správnou věc a současně v nejednom občanovi prohlubuje nedůvěru v demokracii a politiku jako takovou. Vítězství kterékoli ze stran nepřinese víc než pocity, jedněm triumfu, druhým hořkosti. Cožpak jedna jediná verze hymny stojí za takový povyk? Škodí někomu? A je to ten nejpodstatnější problém, který tíží slovenskou společnost? Není.

Měli bychom Slovákům přát, aby podobné spory co nejrychleji nechali za sebou, a sami sobě, abychom do něčeho podobného nikdy nespadli. Vyžadujme po politicích alespoň elementární velkorysost a odstup. Před volbami to asi nepůjde, ale po nich by nám to hodně pomohlo.

Vstoupit do diskuse (9 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.