Je to zdejší specialita? Ani náhodou, i když se v mediálním podání může někdy zdát, že hrubě se vyjadřujeme jen my, „burani z východu EU“. Ale v pondělí vybrali na univerzitě v Oxfordu slovo roku 2025. Je jím výraz rage bait, což ČTK překládá jako „návnada na vztek“.
Nevychovaní Piráti. Přijde vám normální tykat sedmdesátiletému politikovi? |
Ten výraz prý charakterizuje trend provokativních příspěvků na webu, které se snaží zvyšovat svou chytlavost (čtenost) vyvoláváním negativních emocí. Podle týmu, jenž vydává oxfordský slovník angličtiny, se četnost výrazu rage bait za poslední rok ztrojnásobila.
Když si volič nemůže vybrat
Upřímně řečeno, pro člověka používajícího web to není objev. Dokládá v podstatě očekávaný předpoklad, že česká společnost není s nadužíváním slov typu „fialový hnus“ či „kobliháři“ vůbec osamocená. Čímž není řečeno, že je to omluva. Ale zajímavější je tato otázka.
Jde o součást manipulativních technik na sociálních sítích? O postup, který vyprovokovaly algoritmy tyto sítě řídící? O součást světa strategického komunikátora Otakara Foltýna, jenž vidí za vším hrubým dílo putinovských škůdců, kolaborantů, „zombíků“, ba sviní? Mohlo by se tak zdát. Vždyť i Casper Grathwohl, šéf příslušného týmu v Oxfordu, k tomu řekl: „Jsme si stále více vědomi manipulativních taktik v online prostoru.“
Ale pozor. Rage bait (návnada na vztek) je výraz nový, vzniklý teprve v éře IT a globálního rozmachu sociálních sítí. Přitom samotný fakt působení vzteku ve společnosti a politice je starší. A nesouvisí výhradně s technologiemi.
V říjnu 2010 napsal do týdeníku Der Spiegel jeho novinář (dnes šéfredaktor) Dirk Kurbjuweit esej s titulem Wutbürger (Vzteklý, rozzlobený, naštvaný občan). Vylíčil v ní nový typ aktivně vystupujícího člověka: „Odvrací se od občanské tradice. Bučí, řve, nenávidí. Je konzervativní, majetný a už ne mladý. Dříve býval státotvorný, teď ho politici vytáčejí.“
Vidíme, že vztek ve společnosti se šířil dřív než masová účast na sociálních sítích. Kurbjuweit se trefil. Ač jeho esej vyšla v říjnu, výraz Wutbürger (Vzteklý občan) se ještě v tom roce 2010 stal německým slovem roku.
Pavlovi jsme „hříchy mládí“ odpustili. Proč on to samé neodpustí Turkovi? |
Jenže to není vše. Německým paslovem roku se tehdy (2010) stal oblíbený výraz kancléřky Merkelové alternativlos (což lze přeložit jako „to nemá alternativu“ či „toto je jediné možné řešení“).
Tudíž je před námi otázka. Ano, vztek se společností – přesněji společnostmi celého Západu – skutečně šíří. Ale mohou za to víc sociální sítě se svými algoritmy (takovými, které preferují emoce, rozhořčení, nadávky a vztek), nebo spíš sílící pocit stále většího počtu lidí, že tradiční politika a tradiční strany jim nabízejí pouze jednu – bezalternativní – cestu?
Toto je zcela zásadní věc. Politici a politika jsou zde přece od toho, aby občanům a voličům nabízeli alternativy. Volby mají být soubojem nabízených alternativ. Která z nich získá většinu, utvoří vládu a strategii. Jenže pokud ti, kteří se odkloní od „bezalternativní varianty“, řekněme od zbožštění liberální demokracie, ritualizovaného Západu či bezvýhradného souhlasu s ním včetně jeho levicových výstřelků, dostanou nálepky dezolátů, neonacistů, v nejlepším případě extremistů, začnou se uchylovat ke vzteku.
Vztek před volbami i po nich
Toto je věc, na kterou se neukazuje prstem ani zdaleka tolik jako na proslulé algoritmy sociálních sítí. Ale ve skutečnosti je to věc společensky zřejmě zásadnější.
U nás to můžeme vidět právě teď při střídání moci. Střídání moci patří k definičním znakům liberální demokracie a nemělo by představovat problém. Ale střídání Fialova a Babišova establishmentu probíhá tak, že ač není ovlivněno webovými algoritmy, veze se na vlně podezřívavosti, rozhořčení, ba vzteku.
Trefně to popsal publicista Ondřej Neff: „Už během kampaně mě štvalo štvaní. Bylo mi jasné, že v dnešní době všeobecného úpadku noblesy na všech úrovních společnosti se nic jiného než štvaní nedá čekat. Prostě proto, že štvaní na voliče nejvíc zabírá. Proč ale štvaní pokračuje po volbách?“
Stane se výraz vztek či štvaní i u nás slovem roku? Vsaďte se, že ne. Ale nevnímat jeho šíření může jen ignorant.
