Ti živí to ale mají v danou chvíli přece jenom složitější. Nemluvím jen o zármutku, který umí být doopravdy strašný. O tom se rozepisovat nebudu, po tisíce let tak lépe a výstižněji konali umělci všech národů a žánrů, přečtěte si Oráče a smrt nebo si pusťte Stabat Mater.
Pro pozůstalé – ano, úmrtím blízkého postupujete na tento herní level – vyvstává především řada výzev zcela praktických. Prohlašuji na tomto místě, že jako se veřejnost školí (respektive školit by se měla) v úkonech civilní obrany a jako by vám neměli vydat řidičák, dokud neodříkáte zásady první pomoci a manuál, jak postupovat při dopravní nehodě, měl by mít každý – školáky počínaje – v malíčku desatero pro případ úmrtí.
Kde bychom byli bez záchoda
Ohledně umírání a následných kroků jsem se dopustila dvou autorských knih. Po čerstvé osobní zkušenosti však pokorně uznávám, že v nich příslušný manuál chybí. Máte volat koronera a pak pohřební službu, jasně, to vám tak nějak dá rozum. Jenže to jsme pořád kdesi ve výšinách. Většina akutních potřeb je totiž zcela přízemní.
SchodištěPo schodech se dá chodit jak dolů, tak nahoru. Podívat se na věci podzemní, přízemní, i na ty „v oblacích“, prozkoumat je u základu i je přelétnout z nadhledu. Na schodišti se dá i jen na chvíli zastavit a poklábosit – jaké je dneska počasí, co psali na internetu a co se právě semlelo u sousedů. A pak si pokračovat po svém, ale s příjemným pocitem, že máme přehled, co se děje kolem nás. |
Takže hned záchod. Záchod je vůbec důvěrný průvodce člověka, bez kterého bychom byli v h- vítekde, jak už jsem ostatně v této rubrice kdysi psala. V prvních dnech ho možná budete potřebovat ještě častěji než běžně, vaše tělo si totiž bude počínat zcela nevyzpytatelně, a tak nebude od věci si místa úlevy promyslet i na trasách, kde se budete pohybovat.
Neřkuli na pohřbu! Jestlipak víte, kde je ona místnost ve vašem krematoriu a že na pražských Olšanech je jen jedna kdesi u hlavního vchodu, a navíc tam potřebujete desetikorunu? Máte ji v kapse? Ne? Tak vidíte.
Dámy přidají do kabelky to, čemu se dnes ušlechtile říká menstruační potřeby. Když čtu blazeované postuláty pánů na sítích, jak každá ženská přece ví, kdy a jak silně, musím se od srdce smát. Dámy ještě prozíravější si na pohřeb přihodí i rezervní prádlo a samozřejmě druhé silonky, protože právě dnes se zatrženým okem chodit nechcete. A náplast! Holky, nemáte některá náplast?! To víte, normálně podpatky nenosím, ale dnes se to tak nějak sluší.
Kdo tady má čokoládu?!
Připravíme si také nějaký ten lexaurin nebo neurol. Napíše nám ho klidně praktik a poradí nám, jak se s tou věcí zachází. Není to feťáctví ani zbabělost, knížecí rady si prosím nechte a běžte si bokem na své cigárko a na panďulu. Potřebujeme totiž spát a aspoň trochu se najíst. Kdekdo tyhle základní život udržující záležitosti zkrátka zvládne nějaký čas jen s „oblbováky“ a vaše rodina nechce brzo pořádat další funus.
Bdít nad etikou je papežova práce. Ve svém „okružním listu“ o AI zdůrazňuje dobro společně s Gandalfem |
Po ruce máme dostatek kapesníků, ideálně papírových, prát teď totiž nemáme sílu. A taky čokoládu, pytlíček cukru, tyčinku nebo minisalám. Fakt. Na voděodolnou řasenku nevěřte, je to blbost. Klidně ji vynechte úplně, beztoho v těchhle dnech vypadáte hrozně. Má to tu výhodu, že se vás lidi leknou a nebudou vás obtěžovat.
Vyšlápnout zlehka
„Vzala sis pohodlné spoďáry?!“ píše mi sestra v den D, kdy se jdeme s tátou loučit. Praktická žena. Ke všemu žalu ještě řešit, že mi v intimních místech cosi nedrží, nebo se naopak zařezává, to by mohla být poslední kapka. Jako když mi kdysi na mé svatbě padal ten podvazek.
Být blízký pozůstalý má i jisté výhody. Můžete brečet na veřejnosti nebo se naopak kdykoli začít smát jako idiot, neodpovídat, když se vám nechce, absentovat v práci a mluvit nesouvisle. Můžete rušit schůzky, které jste slíbili jen ze zdvořilosti, nosit ten olezlý starý svetr, co vám dal táta, když vám bylo čtrnáct, a nezvedat telefony. Každý to uzná a pochopí – a když nepochopí, není to vaše starost.
Vlastně je to spíš dárek. Přehodnotíte si totiž, jestli si něco z těchhle „nemusím“ nepodržíte i na potom. Jestli na tom všem opravdu záleží tolik, abyste si tím zanášeli život, který je i tak docela krátký. Jestli není až až, když v pohodlných spoďárech a s minisalámkem v kapse zlehka vykročíte do dní, které tu na zemi ještě máme.
