A Petr Fiala měl tehdy z pekla štěstí na svou pravou ruku neboli na Pavla Blažka, jehož vztahová síť Pražský hrad rozhodně neopomíjela. I díky Blažkovu vlivu na Miloše Zemana se nová vláda rodila celkem snadno, snad s jedním zaškobrtnutím, když si končící prezident umanul ještě trochu „profackovat“ benjamínka Jana Lipavského. Ale ani s ním dlouho nezlobil.
Nyní předávání moci připomíná spíše zákopovou válku. Končící vláda nechtěla nové sněmovně poslat svůj rozpočet, a učinila tak až poté, když si předpokládaná vládní koalice vzala za rukojmí Jana Skopečka z ODS a jeho zvolení místopředsedou sněmovny. Obdržený rozpočet posléze rozcupovala a vládě v demisi vrátila k přepracování.
Obsazení některých funkcí ve výborech, v zásadě předem domluvených, zatím padlo pod stůl. Minulý čtvrtek proběhla mimořádná sněmovní schůze ke střetu zájmů Andreje Babiše, jež nic nevyřešila a zatím a patrně i na věčné časy vyzněla do ztracena.
Babiš se rozplakal, když mluvil o synovi. Jak chce řešit střet zájmů, neřekl |
Vznik vlády však zatím brzdí především zásadový postoj prezidenta Petra Pavla. Po předpokládaném premiérovi žádá veřejné vysvětlení, jak hodlá naložit se svým střetem zájmů, který vznikne jeho jmenováním, byť má dle příslušného zákona třicet dní na jeho vyřešení. Prezident ale požaduje předchozí veřejnou deklaraci, do týdne po ní prý Andreje Babiše jmenuje.
Jeho přístup je pochopitelně diskutabilní, nicméně má pevnou ústavněprávní logiku a hlava státu se může rovněž opřít o skutečnost, že ji ústava při výběru premiéra opravdu nijak neomezuje, neklade jí žádné podmínky.
Petr Pavel má dále zásadní problém s jmenováním Filipa Turka, a to do jakékoliv ministerské funkce. Motoristy navržená „vstřícná rošáda“ neboli přehození rezortů, kdy by se měl ministrem zahraničí stát Petr Macinka, kdežto Filip Turek zaparkovat na životním prostředí, prezidentovu tvář rozhodně nerozjasnila.
Pavlovu vládní partii okomentoval v rozhovoru pro server Publico i jeho předchůdce v úřadu Miloš Zeman. Respektive si v něm trochu postěžoval: „To, co se vyčítalo mně, se schvaluje u Petra Pavla, alespoň u dříve provládních médií. Vyčítalo se mi, že občas odmítám jmenovat nějakého ministra, a říkalo se, že ústava mluví tak, že na návrh premiéra prezident musí jmenovat ministra. Oponoval jsem, že slovo návrh v češtině znamená něco, co můžete buď přijmout, nebo odmítnout. Tehdy mně Fiala hrozil ústavní žalobou.“
Zeman ale zapomněl dodat důležitou věc: nikdy neměl po ruce tak silné důvody, jakými nyní v Turkově případě disponuje Petr Pavel, tedy vážné poškození reputace České republiky v zahraničí.
Turek na životním prostředí? Výsměch a ubohost. Nominace do vlády budí kritiku |
Zvláště když díky evropské integraci i všeobecné internacionalizaci politiky jsou vlastně všichni ministři české vlády svým způsobem zahraniční, poněvadž například dojíždějí do Bruselu na ministerské Rady Evropské unie, dle agendy, jež jejich resortu přísluší.
Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž
Když Miloš Zeman odmítal jmenovat ministrem zahraničí Jana Lipavského, argumentoval jeho prý nedostatečným vzděláním pouze bakalářského stupně, chabou podporou Izraele a Visegrádské čtyřky a sympatiemi pro sudetské Němce. Nicméně funkce ministra není podmíněna vysokoškolským diplomem a rozdílné politické názory nemohou tvořit důvod pro nejmenování ministra. Když tedy dva dělají na první pohled totéž, zdaleka to nemusí být totéž.
Za pozornost však stojí ještě jiná Zemanova věta z citovaného rozhovoru: „Jste-li premiérem, hájíte rozšíření svého kompetenčního pole. Jste-li prezidentem, hájíte rovněž rozšíření svého kompetenčního pole. Takže je naprosto pochopitelné, jestliže zájmy vyplývající z určité funkce jsou kultivovanou formou hájeny.“
Babišův střet zájmů: nejčistší řešení mimo hru. Jaké varianty šéfovi ANO zbývají? |
Na Pavla citovaná slova zatím sedí a na jeho předchůdce snad ještě více, jelikož zastával obě zmíněné funkce a jeho kritici mu pak s oblibou předhazovali jeho protichůdná stanoviska ve věci jmenování ministra, když zastával funkci premiéra a posléze, po dlouhých letech, i prezidenta. Zda tak činil vždy kultivovanou formou, nechme nyní stranou. Proces skládání nové vlády se sice může vážně zaseknout, ale zatím se nic extrémně zvláštního neděje.
Polarizace politické scény
Mnohem hrozivější faktor však představuje míra polarizace zdejší politické scény – a navíc ani ne tolik programové jako personální. Andrej Babiš využil schůze svolané ke střetu jeho zájmů k ukřivděné litanii, co všechno zlého mu už jeho protivníci udělali.
Když se dostal ke svému duševně nemocnému synovi, nevyhnul se dojetí a slzám. Což jeho protivníci automaticky interpretovali jako cynické divadlo. Podobné záležitosti se samozřejmě obtížně věcně posuzují, varovná je však ona automatická dehumanizace protivníka, který vlastně nemůže mít žádné lidské city. Vzájemná dehumanizace, nutno podotknout, poněvadž lidé z hnutí ANO zase nebudou věřit slzy Petru Fialovi, kdyby se snad ve sněmovně rozplakal.
Střet Pavel vs. Babiš stále v nedohlednu. Prezident vyplní volný čas konzultacemi s kandidáty |
Poklidná alternace u moci se obvykle uvádí jako základní rys zdravé demokracie, v teorii přechodů k demokracii pak figuruje coby jeden z hlavní ukazatelů skutečnosti, že politická transformace dospěla k cíli a demokracie je již konsolidována. U nás však probíhající výměnu mnozí vnímají jako osudovou změnu režimu. Přitom by k uklidnění možná stačilo trochu více pragmatismu i empatie a jedna lepší nominace od Motoristů.
