Češi jsou opatrní k politickým krajnostem, zejména když se v nich mluví o změně celého politického systému v zemi a odchodu z Evropské unie a NATO. Ale také už mají dost rozdělování společnosti na dobré a zlé, morální a nemorální, demokraty a extremisty, uvědomělé zápaďáky a proruské dezoláty. To je asi hlavní vzkaz víkendových sněmovních voleb.
Potvrdily se hlasy těch, kdo krotili vášně a tvrdili, že to nebudou nijak osudové volby, stavějící zemi na dějinnou křižovatku. Normálně, jak je to v každé demokracii zdravé, se tu jedna politická reprezentace vystřídala s jinou. Stejně jako před čtyřmi lety. A stejně jako mnohokrát předtím.
Referendum o kabinetu Petra Fialy, historicky nejméně oblíbené české vládě v čele s nejméně populárním premiérem, skončilo zřetelným vzkazem: voliči ji ziskem jen 92 mandátů (oproti 108 z roku 2021) poslali do opozice. Novou vládu téměř jistě sestaví hnutí ANO, které triumfovalo historickým ziskem bezmála 35 procent hlasů.
Proč Fiala dostal naloženo. Byl skvělý venku, ale doma ho ničila slepá skvrna |
Voliči odmítli vládnutí ve stylu: „Moc nám to sice nejde, porušili jsme všechny sliby, zdražili jsme vám skoro všechno, ale zato vás vedeme správným, západním směrem. A když nám dáte ještě čtyři roky, zařídíme vám i německé platy.“ Ač se vláda hodně snažila volební střet založit na otázkách války a bezpečnosti, kde si byla jistější v kramflecích, lidé i tentokrát volili „peněženkou“. Socioekonomická témata podle průzkumů hrála u voleb asi pětkrát větší roli než bezpečnostní.
Vláda (včetně ideově spřízněných Pirátů) paradoxně v těchto volbách dostala v procentuálním vyjádření o desetinku procenta více a v absolutních číslech dokonce o 100 tisíc hlasů více než ve volbách v roce 2021. Sice totiž oslabila koalice SPOLU, zato ale v součtu posílili Starostové s Piráty.
Rozhodly ale především dva faktory. Zaprvé se zvýšila volební účast, z 65 na bezmála 69 procent, což z těchto voleb činí jedny z nejatraktivnějších v polistopadové éře. Ale zejména v těchto volbách nepropadl více než milion hlasů jako v těch předchozích: tentokrát je vyluxovalo právě hnutí ANO, posílilo o půl milionu hlasů. To způsobilo, že se poměr sil mezi vládním a protivládním táborem otočil.
Jste spokojeni s tím, jak dopadly sněmovní volby?
Aritmetika je teď jednoduchá. Tři uskupení z protivládního tábora, tedy ANO, SPD a Motoristé sobě, mají dohromady 108 poslanců, tedy pohodlnou vládní většinu, přesně stejnou, jako mělo pět stran Fialovy vlády po minulých volbách.
Andrej Babiš tak bude s pravděpodobností blízkou jistotě příštím premiérem. A prvním českým ministerským předsedou, kterému se po přestávce v opozici podařilo vrátit k moci. Nesplnil se mu ale jeho sen, tedy že by mohl složit většinovou jednobarevnou vládu. Musí ji opřít právě o hlasy SPD a Motoristů, ať už to bude jeho preferovaná vláda jednobarevná, anebo si jeho partneři vynutí klasickou vládu koaliční.
V obou případech ho ale čeká obtížné spojování tří dosti rozdílných programů – aneb jak dát dohromady sliby, že dáme „všechno všem“, s honbou za vyrovnaným rozpočtem? Vidina jakýchkoli hlubších reforem je notně rozostřená, zejména když do nové Sněmovny vstupuje fakticky 13 politických stran či hnutí, jakkoli někdy zastoupených jediným poslancem.
Okamura řekl na Hradě, že chce aspoň jedno křeslo. Macinka si rozuměl s Pavlem |
Pro druhou stranu barikády volby znamenají krach projektu či půdorysu vládnutí, založeného na moralistním dělení společnosti a politického spektra. Už v roce 2021 tento projekt nezískal ve volbách většinu, ale k moci se dostal právě díky více než milionu propadlých hlasů. Tentokrát už ztroskotal úplně.
Politika má být soubojem věcných receptů a skupinových zájmů, ne bojem dobra a zla, zarámovaným morální nadřazeností. To sama politika má být morální, nemá si morálku brát za hlavní téma a hrát si na pofiderního soudce morálky jiných. Soudě dle aktuálních výroků končících vládních špiček o nastupujícím kabinetu extremistů ale asi platí to, co měl údajně říkat Napoleon o dynastii Bourbonů: „Nic nepochopili, ničemu se nenaučili.“
