Ti první zakládají „Progresivní Česko“, centristickou iniciativu, která by ráda po vzoru Slovenska oslovila liberálně smýšlející voliče a postavila se proti vládnímu i opozičnímu konzervativismu, z něhož obviňují i novou šéfku SOCDEM.
Ti druzí, sjezdoví vítězové, s napětím očekávají, zda se Maláčové podaří vytvořit předvolební levicovou koalici s přijatelným voličským potenciálem, zda si poradí bez komunistů či se s nimi nuceně spojí, zda požádá o podporu exprezidenta Miloše Zemana nebo nabídne kandidaturu výrazným levicově vyprofilovaným osobnostem, kterých se bývalé vedení SOCDEM štítilo, třeba Matěji Stropnickému nebo Iloně Švihlíkové.
U kolébky Superstačilo!? Nové šéfce SOCDEM Maláčové nezbývá než po zemanovsku jít vládě po krku |
Třetí, dosud spící partička, byla kdysi napojená na sociálnědemokratické „penězovody“. Znovu větří novou šanci, jak parazitovat na možném, i když značně nejistém úspěchu nejstarší české politické strany, a brzy se začne organizovaně objevovat na scéně, s novými nápady, ale starými, minulostí zapáchajícími praktikami.
Právě na ni by si měla dát Maláčová největší pozor. Tihle vykukové se na ni budou usmívat, nabízet jí své osvědčené služby a slibovat jí podporu. Ve skutečnosti jde ale o upíry, kteří svou oběť vysají a odhodí. Nic jiného neumí a nejsou ničím užiteční.
Progresivistů je škoda. Ač se zřejmě nová SOCDEM přikloní k národu a posune se více doleva a dál od „woke“ kultury, progresivní hlasy by v ní neměly chybět. „Progres“ v překladu znamená „pokrok“. A levice, ať sociálnědemokratická či komunistická, se odjakživa hlásily k pokrokářství a oponovaly maloměšťáckému národovectví.
Maláčová vede SOCDEM. Slíbila širokou levicovou koalici proti ožebračování |
Progresivisté si zřejmě myslí, že by v tuto chvíli (třeba to za dvacet let bude jinak) sociálnědemokratickou stranu, která kdysi mívala ve svém názvu slovo „dělnická“, mohla podporovat liberální pražská kavárna. Jde ale o hodně optimistický předpoklad. Odhaduji, že by liberálové raději dali druhou šanci systémem zkroceným a vládními průšvihy zoceleným pirátům nežli partaji, která má jasný dějinný úkol: změnit demokracii liberální na demokracii sociální.
Maláčová vyhrála souboj s Jiřím Dienstbierem z mnoha důvodů. Je ale falešné tvrdit, že uspěla kvůli tomu, že rezignovala na sociálnědemokratický program. Zpovídal jsem ji v Rozstřelu, a přestože připustila, že je vlastenka, nacionalismus a potažmo populismus zásadně odmítla. Naopak jednoznačně zdůrazňovala ekonomická témata z výrazně levicové perspektivy, za což by si nesporně vysloužila chválu jak od Bernieho Sanderse, tak od Jeana-Luca Mélenchona, k jehož projektu Nové lidové fronty se sama mnohokrát přihlásila.
Šéfka sociální demokracie Maláčová ještě nehnula prstem. Antikomunistická kavárna už ale mobilizuje |
Pokud ale bude Maláčová skutečně uvažovat o široké levicové koalici, měla by zohlednit i námitky progresivistů, že za pár poslaneckých mandátů pohlcení komunisty v čele s Kateřinou Konečnou skutečně nestojí, jak správně prohlásil exministr zahraničí Tomáš Petříček. Zvlášť když její Stačilo! podporují všemožní antivaxeři nebo jiné prapodivné figury konspirační scény.
Měl by to být rovnocenný pakt, pod novou značkou, s očištěnou kandidátkou, moderní, s jasným, klidně i významně levicovým programem, který ocení „working class“, pakt ambiciózní, vůči spolupracujícím subjektům velkorysý, ale rozhodně ne servilní vůči KSČM. Jen tak je levicový blok schopný uspět. V opačném případě SOCDEM hrozí, že definitivně skončí v propadlišti dějin.
Autor je moderátor iDNES.cz.
