Poté, co nevyšla prvotní jednání se zmíněnou kryptokomunistickou formací Kateřiny Konečné, s Přísahou Roberta Šlachty ani s hnutím ANO, strana ohlásila samostatnou kandidaturu v podzimní volbách do Poslanecké sněmovny. Vzhledem ke skutečnosti, že se v průzkumech dlouhodobě potácí okolo dvou tří procent, šlo vlastně o svérázné „donkichotské“ gesto, leč asi i tak představovalo to nejlepší ze všech špatných řešení, která se nabízela.
Co říkáte na společnou kandidátku SOCDEM a Stačilo!?
Minulý týden ale předsednictvo Socdem schválilo výzvu adresovanou hnutí Stačilo!, aby umístilo několik kandidátů strany na (domněle) volitelná místa. Referenda o našem setrvání v EU a v NATO, kvůli nimž prý selhalo prvotní vyjednávání, najednou nevadí, jelikož na prvním místě stojí boj proti asociální Fialově vládě, jež rozhazuje potřebné peníze za zbrojení. Výzva ale v podstatě znamená kapitulaci. Navíc vůči komunistům, kteří sociální demokraty po únoru 1948 již jednou pohltili.
Konec v parlamentu
Nikoliv náhodou zmíněný obrat vyvolal bouřlivě odmítavou reakci, nejen ve veřejnosti, ale i v řadách samotných sociálních demokratů. Socdem se tak stala definitivně mimoparlamentní stranou, poněvadž její řady opustil její jediný senátor Petr Vícha (ovšem člen klubu ANO). Podobně se zachoval Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje, na regionální úrovni politik velmi úspěšný, schopný navíc navazovat funkční volební i vládní krajské koalice. A ze strany vystoupil rovněž někdejší senátor a ministr Jiří Dienstbier. Plus, formálně i fakticky, řada dalších členů a patrně též voličů.
„Prasácky schválili memorandum s bolševiky.“ Známé tváře končí v SOCDEM |
Předsedkyně Socdem Jana Maláčová nedávno oznámila, že zápasí s onkologickým onemocněním. Což ji pochopitelně limituje a zároveň činí bytostí přece jen hůře plně kritizovatelnou. Avšak nedá se nic dělat a navíc, bohužel, o jí vedené straně mnohé vypovídá, když nedokáže nemocnou, byť nedávno zvolenou předsedkyni nahradit či alespoň doplnit někým s neformálním titulem „volební lídr“.
Nevíme, jak avizovaná jednání zdecimované sociální demokracie se Stačilo! dopadnou. Podle posledních průzkumů formace Kateřiny Konečné osciluje kolem pětiprocentní hranice. Socdem se v aktuálním průzkumu agentury Kantar pro Českou televizi už ani neobjevila, respektive je asi schovaná ve sběrné kategorii „Ostatní“. Kantar jí tedy naměřil méně než dvě procenta, z nichž se ke Konečné asi případně přesune jen menšina. Ale i tak může nakonec Stačilo! posunout do sněmovny.
Aktuální dění však odkazuje k mnohem širšímu, celoevropskému fenoménu. Dal by se nazvat jako postupný úpadek sociálně demokratických či socialistických stran, byť by se našlo pár výjimek z trendu. Sociální skupiny, jež tvořily tradiční voličské jádro levicových demokratických subjektů, nyní čím dál tím víc inklinují k formacím označovaným za populistické, ba za pravicově populistické.
Spojení KSČM a Socdem ve Stačilo! má smysl frakcionářům navzdory, i kdyby na zbrojení nebylo |
Ostatně, Stačilo! se vymezuje jako „levicové a vlastenecké hnutí, které se ujímá obrany politických, společenských a sociálních výdobytků našich předků, mezi které řadíme především naši státní suverenitu, nedotknutelnost hranic, všeobecné volební právo, právo na soukromý majetek, vlastní měnu, svobodu slova, dostupné vzdělání, co největší soběstačnost, důslednou mírovou politiku, podporu tradiční rodiny, zdravotní péči pro všechny bez rozdílu a státem garantovaný důchodový systém.“ Servíruje tedy mix nebo přímo guláš levicových a konzervativních témat, a rozhodně ho tak nelze označit za ryze levicové.
„Nespolupráce“ s odbory
Před dvěma dekádami, v roce 2006, získala ČSSD vedená Jiřím Paroubkem přes 30 % hlasů. V letech 2010 a 2013 dokázala ještě přeskočit alespoň dvacet procent a v roce 2013 získat křeslo premiéra. V roce 2017 se naposledy udržela ve sněmovně s výsledkem lehce nad sedm procent. Od voleb 2021 klesá setrvale ke dnu. Proč? Nelze vše svádět na démoničnost Andreje Babiše. Ostatně, jeho politický styl je v mnohém blízký Miloši Zemanovi i Jiřímu Paroubkovi, s druhým jmenovaným ho určitě pojí masivní nasazení politického marketingu. A možná je tolik úspěšný právě proto, že se od obou zmíněných sociálnědemokratických předáků hodně naučil.
Voláme všechny, abychom nepropadli. Spasí Maláčovou volební spojení se Sterzikem? |
Čeští sociální demokraté ale rovněž podcenili nutnost těsné spolupráce s odbory, která u řady jejich evropských stranických kolegyň přece jen brzdí míru historického poklesu. Zmíněná provázanost sice v jisté době fungovala, posléze se však začala vytrácet.
Nicméně i německá SPD, s odbory stále propojená, zaznamenala při loňských volbách nejhorší procentuální výsledek od druhé světové války. Leč získala dvacet procent a zůstala ve vládě.
U nás ale tradiční, sociálnědemokratický druh politické fauny patrně spěje k vyhynutí. Při své polistopadové obnově totiž nezapustil dostatečně silné a vitální kořeny v rámci celé společnosti. A éra dominance politického marketingu ho pak nemilosrdně smetla ze scény.
