Dospělé dítě má vlastní byt, ale rodiče na něj dál berou daňovou slevu? A může v takové situaci vzniknout nárok na příspěvek na bydlení? Nejvyšší správní soud vyslal jasný vzkaz: rozhoduje realita, ne adresa.
Ale pěkně popořadě.
Středobod životních poměrů
Příspěvek na bydlení patří k nejvyužívanějším sociálním dávkám a zároveň k těm, u nichž panuje největší míra nepochopení. Typicky v situacích, kdy o dávku žádá dítě nebo mladý dospělý, který má sice „někde napsaný“ trvalý pobyt, ale fakticky dál žije s rodiči.
V následujícím článku si stručně rozebereme nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z Brna.
Judikát soudu přináší v této otázce poměrně jasné vodítko – a může řadě rodin ušetřit nepříjemné spory s úřady. A hlavně může stovkám vykutálenců zneužívajících sociální systém vyslat jasný signál, jak říkával bývalý premiér, shodou okolností taktéž z „Brna city“.
Superdávka se odkládá. Co to znamená pro současné i budoucí příjemce? |
Základní otázka totiž nezní, kde má dítě hlášený pobyt, ale zda s rodičem skutečně tvoří společně hospodařící domácnost. Pokud ano, pak platí, že jeho „pobyt“ v jiném bytě – ať už jde o kolej, podnájem nebo byt kamaráda – sám o sobě nárok na příspěvek na bydlení nezakládá.
Stát v takovém případě vychází z toho, že středobodem životních poměrů dítěte je stále domácnost rodičů, kde má své zázemí, zajištěné základní potřeby. A kde se častokrát reálně odehrává jeho běžný každodenní život.
Jiná situace nastává tehdy, pokud je prokazatelné, že dítě skutečně žije jinde. Má v jiném bytě své hlavní zázemí, nese náklady na bydlení a společná domácnost s rodičem už fakticky neexistuje. V takovém případě může být podmínka pro přiznání příspěvku na bydlení splněna.
Nelze vajíčko sníst a současně ho i mít
Má to ale důležitý důsledek, který si řada lidí neuvědomuje: rodič si už současně nemůže uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované dítě. Právo i logika jsou v tomto bodě nekompromisní – buď jste jedna domácnost, nebo dvě. Obojí současně nelze.
Zmíněný rozsudek NSS zároveň připomíná, že odpovědnost neleží jen na žadateli.
Jeden byt, více spolubydlících a příspěvek na bydlení. Kdo má nárok na superdávku |
Správní orgán má povinnost si potřebné podklady pro rozhodnutí obstarat především sám, z úředních evidencí a dostupných zdrojů. Teprve pokud to nestačí, může po žadateli požadovat součinnost. Ani ta však není bezbřehá – žadatel má poskytovat informace jen v rozsahu, který je pro něj rozumně možný. Pokud jsou požadované údaje mimo jeho sféru, musí vysvětlit proč.
Zajímavým a praktickým závěrem je i to, že údaj o tom, zda rodič uplatňuje či neuplatňuje daňové zvýhodnění na dítě, může být klíčovým vodítkem pro posouzení, kdo s kým tvoří společnou domácnost.
Jinými slovy: tvrdit, že existuje samostatné bydlení dítěte a současně ho „držet“ v daňových výhodách, je dlouhodobě neudržitelné. A nečestné.
V oblasti sociálních dávek nerozhodují formality, ale skutečný život. A že snaha „mít výhody z obou světů“ se dříve či později obrátí proti těm, kdo to vykutáleně zkoušejí. Život holt není pohádka – kde možno být oblečená-neoblečená zároveň.
