Tu původní, která je nejstarší tuzemskou stranou a která se může považovat stále ještě za parlamentní, protože disponuje senátory? Nebo tu alternativní postavenou na de facto ukradeném názvu? Už sám fakt, že politický subjekt provedl z marketingových důvodů „rebranding“ tak nešikovně, že nechal svůj původní název známkoprávně volný, je vysvědčením o neprofesionalitě, neprozíravosti a nedůvěryhodnosti stranického vedení. Jinak řečeno, kdyby se celé vedení strany okamžitě odporoučelo s panem Šmardou, patrně by tím ani samotné straně nemohla vzniknout žádná škoda.
Má tedy cenu se o této tradiční levicové straně vůbec bavit? Nepochybně, po levicové politice je stále poptávka. A pokud nepovažujete za levici ANO, které program nemá, respektive mění jej libovolně, pak je jedinou alternativou Kateřina Konečná a její Stačilo!. Vzestup tohoto uskupení v eurovolbách a potvrzení zájmu voličů ve volbách krajských dokládá, že klasická levice není mrtvá.
Originální téma se neválí na chodníku
Může Socdem (to je nová, opravdu, ale opravdu lepší zkratka pro ČSSD) konkurovat paní Konečné? Může, předpokládá to ale několik východisek. Za prvé, najde si předsedu (-kyni), který bude nějak zajímavý, komunikativní a v ideálním případě i originální. Bude chtít pracovat a vytvoří si tvůrčí tým a nikoli jen partu marketingových vyžírků. Takového lídra neměla strana už dlouho. Pokud si někdo myslí, že jím byl Jan Hamáček, měl by prodělat nějakou terapii. Na panu Hamáčkovi bylo nejzajímavější, že byl ministrem vnitra a nosil v covidu červený svetr, i při usilovném hledání nenajdete jediný nápad, natož politický majstrštyk, pod kterým by byl podepsaný.
SOCDEM se nepodařilo dostatečně sjednotit, uvedl Šmarda. Odchází z čela strany |
Nové stranické vedení, chce-li uspět, musí mít též jasno, čeho chce dosáhnout a koho chce oslovit. A z Kateřiny Konečné si mohou vzít příklad. Ta neříká nic revolučního, kritika vlády se nabízí sama, vymezení se proti oficiální vládní bezvýhradné podpoře Ukrajiny též neznamená nic převratného, stačí opakovat to, co běžně zaznívá Evropou, jen u nás je to považováno za velezrádné chcimírské rouhání. Nu a pak by to chtělo nějaké originální téma, které by stranu zviditelnilo a zároveň vymezilo vůči konkurentům. To je ovšem nápad za milion a neválí se na chodníku.
Při pokusu o resuscitaci strany si musí být vedení vědomo i toho, že chce získat především sociálně konzervativní voličstvo a nikoli velkoměstské milovníky ultralevicových výstřelků. Což však neznamená, že by se mělo podobat většině těch předchozích, tedy připomínat tlupu postarších strýců s bříškem a v polo tričkách.
Oživit stranu, která své voliče tolikrát zklamala a dlouho na ně kašlala, protože se shlédla v jiných, kteří ji ovšem nikdy nevolili, je hodně těžké. Ale pokud to nikomu nebude stát za námahu, strana dříve či později zanikne. Strana bez voličů nemá smysl a nikdo pro ni slzet nebude.
