Ještě před deseti či patnácti lety kdekdo považoval sociální sítě za prostředek přispívající k rozvoji demokracie a občanské společnosti. Dnes se dá často narazit na opačný názor. Internetové služby vzniklé za účelem vzájemného propojování lidí je podle jejich odpůrců spíše rozdělují. Přispívají k nárůstu extrémismu. Stal se z nich nástroj šíření lží a bludů typu antivaxerství nebo víry v placatou Zemi.
Kritici vidí ve fungování sítí tři hlavní problémy. Jejich uživatelé se uzavírají do bublin se stejným viděním světa. Platformy navíc vytvářejí úzkou elitu, jejíž názory jsou slyšitelné na úkor přehlížené většiny. Mají také upřednostňovat radikální, senzační a emotivní obsah před konstruktivní argumentací.
Tyto negativní jevy mají schválně posilovat tvůrci sítí pomocí takzvaných algoritmů. Jsou tím míněna skrytá pravidla, jež určují, co se jednotlivým uživatelům dané sítě zobrazí. Jejich úpravou by mělo jít vytvořit méně toxické prostředí. Dvojice výzkumníků z Amsterdamské univerzity, Maik Larooij a Petter Törnberg, však teď prokázala opak.
Malá Amerika
Dnešní vědci studující sociální sítě narážejí na problémy s obstaráváním dat. Ještě nedávno poskytovala většina platforem rozhraní pro programátory všelijakých aplikací nebo jiných služeb. Z těch se daly údaje o chování uživatelů získat. Pochopitelně byly anonymizované. Posledních zhruba deset let se však sociální sítě uzavírají do sebe. Kolíkují si na internetu své uzavřené zahrádky oddělené digitálními přehradami.
AI udělala chybu za miliardu dolarů. Zapamatovala si celé knihy. Hrozí soud |
Larooij a Törnberg si proto vytvořili vlastní jednoduchou síť. Připomínala bývalý Twitter. Namísto lidských uživatelů do ní vědci vypustili boty. Každého z nich ovládal samostatný velký jazykový model. Počáteční charakteristiky botů zahrnovaly politické názory, zájmy, věk, pohlaví, příjem, náboženství a tak podobně. Badatelé je nastavili na základě průzkumu stejných proměnných u amerických voličů. Síť tak představovala i model populace USA.
Botů bylo celkem pět set. V rámci simulace reagovali na náhodně vybrané články z databáze skutečných zpráv. Obsahovala 2100 položek. Umělí uživatelé mohli psát nové příspěvky, diskutovat, navzájem se sledovat a repostovat. I v takto jednoduché simulaci výzkumníci brzy zaznamenali všechny tři popsané chyby sociálních sítí. Pokusili se je vyléčit úpravou algoritmu na pozadí. Konkrétně otestovali šest zásahů.
Hvězdy versus plebs
Čtyři se přímo týkaly obsahu, který boti četli. V prvním jim vědci nabídli jen jednoduchý seznam postů od sledovaných účtů v pořadí zveřejnění. Ve druhém snížili viditelnost často repostovaných příspěvků. Ve třetím ukazovali badatelé jednotlivým botům zvýšené množství příspěvků z opačného názorového tábora. Ve čtvrtém přidávali konstruktivní argumenty na úkor emotivních vyjádření.
Programátor napsal aplikaci pomáhající přistěhovalcům. Spojené státy už se o něj zajímají |
Kromě toho zkusili svým botům skrýt dva druhy údajů, podle nichž se lidé na sociálních sítích rozhodují. První byly statistiky o počtu sledujících a repostů. Druhý skrytý údaj byly popisky, které si boti vyplnili na své profily. Všechny tyhle zásahy už v minulosti někdo navrhl za účelem snížení tvorby bublin a dalších popsaných obtíží. V pokusu však selhaly. Výskyt problémů snižovaly nanejvýš o jednotky procent. Když jeden oslabily, často posílily jiný.
Nejúčinnější bylo jednoduché zobrazení příspěvků v pořadí podle času zveřejnění. Snižovalo nerovnost mezi hvězdami s velkým množstvím sledujících a námi, běžným nepopulárním plebsem. Zároveň ale zvyšovalo dosah extrémních názorů. V reálu navíc způsobuje, že uživatelé tráví na síti méně času. Provozovatelé motivovaní ziskem proto budou proti němu.
Základní struktura
Vliv dalších opatření byl ještě slabší, navíc podobně dvojsečný. Zajímavý byl třeba účinek upřednostňování konstruktivních argumentů. Opravdu mírně oslaboval sklon uživatelů reagovat jen na příspěvky, s nimiž souhlasí. Na druhou stranu ale posílil nerovnost. Největší čtenost získala úzká skupina dobře napsaných postů. Autoři zbytku mohli leda tak ostrouhat mrkvičku.
První genocida z hlavy umělé inteligence. Algoritmus nemá svědomí, jen cíl |
Problémy sociálních sítí tedy zřejmě vyplývají z jejich základní struktury. Úprava algoritmů k jejich řešení nestačí. Pokus má několik zjevných nedostatků. Síť s pěti stovkami uživatelů je miniaturní. Reálné platformy jich mohou mít stovky milionů i miliardy. Rozsáhlejší simulace byla ale mimo možnosti techniky, kterou měli Larooij a Törnberg k dispozici. I ve zvoleném úsporném měřítku zabralo jedno opakování pokusu hodiny.
Uživatele sociálních sítí zajímají i jiné věci než zpravodajství a politika. Značná část z nich se těmto tématům dokonce plánovitě vyhýbá. Píše se přímo o únavě z médií. Určitě by se hodilo zopakovat experiment se skutečnými lidmi. Chatboti ale na obsahu vytvořeném lidmi trénují, včetně dat ze sociálních sítí. V jeho napodobování jsou proto vcelku dobří. Na experimentu proto asi něco bude.
