Podle posudku znalce nemělo opakované znásilňování na oběť „zásadní negativní dopad“ a obviněný prý není násilník, deviant ani sexuální predátor. A živí rodinu. Poslední rozsudek Ústavního soudu starý asi týden konstatoval, že s rozsudkem nemůže nic dělat a k tomu přidal další právnickou omáčku, proč tomu tak je. Oběť se má dožadovat odškodnění od státu a soudci se mají v problematice znásilnění vzdělávat.
Skandální soudní řízení
Sledovat půlhodinový dokument Šárky Maixnerové s názvem Případ „Anička“ 2024, který obsahuje dívčinu zpověď, je emočně hodně náročné. Otřesné svědectví mladé ženy vypovídá o totální citové ztrátě, vystavení násilí a to vše umocněné ještě selháním práva.
Případ Anička řešil Ústavní soud. Otčímovu podmínku znásilňovaná nezvrátila |
Dítě, a tím čtrnáctiletá dívka bez diskuse je, je zrazené a na celý život poškozené svými nejbližšími, tedy lidmi, u kterých by měla hledat bezvýhradnou ochranu. Otčím, to je bezesporu odporný případ egoistického a cynického muže neschopného ovládat své libido, ale co je potom matka, která svou dceru neochrání, a když jí dítě volá na pomoc, řekne mu, že je ku*** a jde pryč? Ta by měla stát před soudem společně se svým mužem a stejně jako on skončit ve vězení.
Jenže žádný soud této oběti nepomohl, průběh soudního řízení je skandální a nepochopitelný. Za dvě stě znásilnění dostal výtečník podmínku a zvlášť hanebné bylo, že ještě soud zveřejnil detaily případu, například, že sexuální kontakt údajně vyvolala oběť. A kdo to říká? Pachatel? A i kdyby, může dospělý, svéprávný muž takový návrh přijmout, neměl by se spíš v takové situaci zamyslet, co se v jeho rodině děje, jaké trauma jeho nevlastní dcera prožívá a snažit se jí pomoct. Jen omezený primitiv může udělat to, co se stalo.
Považujete průběh soudního řízení v případu nezletilé dívky znásilňované otčímem za skandální?
Každý, kdo si přečte to, co je ke kauze dostupné veřejnosti, má pocit, že se mu to zdá. Odvolací soud vyslechl pachatele jen tak, aby se neřeklo, a zcela zjevně postupoval směrem vedoucím ke snížení trestu. Zveřejněné detaily sledují jediný směr, dívka si za to, co se jí stalo, může sama, neboť otčíma sváděla. Výborně, pak se divíme, proč ženy tak často váhají násilníky označit, ne každá totiž tohle vydrží a nevydržela to ani „Anička“, po vynesení rozsudku se opakovaně pokusila o sebevraždu, sebepoškozuje se a nadále žije v tom, že ona je viník. Poslouchat dívčinu zpověď je depresivní a smutné a člověk cítí tu bezmoc s ní, pachatelé zůstali nepotrestáni.
Další argument odvolacího soudu, že obviněný vydělává a živí rodinu, je úplná parodie. Takže stačí živit rodinu a získáte beztrestnost. A jaký metr to soudy mají? Dominik Feri v ostře sledovaném procesu dostal tři roky natvrdo za dvě znásilnění a jeden pokus. Podle soudkyně byl v soudním řízení cynický, vysmíval se obětem a choval se pohrdavě. A za dvě stě znásilnění nezletilé má být podmínka? Stačí se doznat a vydělávat pro rodinu? Ta asi bude hodně funkční, takhle rodinka, o tu by se hodně měla zajímat sociálka.
Co se to sakra s českou, nebo spíš moravskou justicí děje, za pár dní čtu, že chlap zmlátil bývalou manželku latí, kopal jí a přerazil žebra a soud uvedl, že se jednalo o spor rozvádějících se manželů a že intenzita nebyla taková, aby se muselo soudně trestat. A zase s tím nelze nic pořídit, i když se to opět nelíbí ministru spravedlnosti. Mají snad na Moravě závadnou vodu, nebo co?
„Lex Anička“ jde do vlády, soudci jsou proti. Působí to jako výraz nedůvěry v nás samotné, říká Angyalossy |
„Pouhé mlácení“
Část společnosti zjevně vnímá násilí na ženách jako běžnou součást lidských vztahů. Jednoduše je to mnoha lidem úplně jedno, což bylo vidět, když se před rokem měla ratifikovat Istanbulská smlouva o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Odpůrci vymýšleli nesmysly, že smlouva zavádí do našeho právního systému gender a definuje ho společensky.
Úmluva především hovoří o konkrétních opatřeních proti domácímu násilí, jehož oběťmi z velké části jsou ženy a děti. A v praxi opakovaně vidíme, že legislativa selhává a nedostatečně pracují i instituce, které by měly pomáhat. Jak řekla Hana Marvanová, úmluva nic nevyřeší, ale zavazuje stát, že bude řešit, a to právě zpřísněním některých ustanovení trestního zákona, aby například za opakované znásilňování nezletilé osoby nemohla přijít podmínka.
Hlavně že se všichni pak dojímají nad příběhy znásilňovaných a týraných žen, třeba spisovatelky Simony Monyové, jejíž násilnou smrt si média nedávno připomněla, neboť se má o ní točit film. Manžel ji tak dlouho mlátil a tyranizoval, až ji nakonec zabil. Byl odsouzen, ale kdoví, zda by za „pouhé mlácení“ odešel od soudu s něčím jiným než podmínkou.
