Španělsko je totiž tím, že neustále drží exklávy Ceuta a Melilla a také pár ostrůvků u severoafrického pobřeží, velmi zranitelné. Nejen vojensky. Jednou ze zbraní, kterou lze proti němu takto použít, je právě migrace.
Proč se straší landsmanšaftem, a ne migračním paktem? Brzy začne platit a čísla z EU neuklidňují![]() |
Prostě se otevřou stavidla nebo se přímo na území „nepřítele“ pošlou migranti a dotyčný stát požaduje, přímo či nepřímo, změnu politiky přijímající země. Nebo finanční výpalné. Už jsme to v minulosti viděli. Jak před pár lety u Ceuty, tak třeba u Turecka, které nechalo plout arabské uprchlíky do Řecka a pak získalo evropské peníze, či u Běloruska, které chce destabilizovat Polsko.
Proti něčemu takovému se těžko bojuje. O to více, že španělská území jsou oddělena od mateřského státu mořem a geograficky přináležejí k Maroku. Mají právo na sebeurčení. Maroko o nich mluví jako o posledních koloniích v Africe, dekolonizace je považována za správnou věc, tak proč je nepředat marockému království? Španělsko se takhle kdysi zbavilo jiných svých kolonií v Africe, tedy Rovníkové Guineje a nešťastně i Západní Sahary.
Jenže Melillu a Ceutu drží Španělsko od 16., respektive 17. století a není tam zřetelně odlišné porobené obyvatelstvo. I etnicky arabští obyvatelé těchto enkláv zdůrazňují svoji španělskost a neexistovalo tam nějaké významné hnutí za připojení k Maroku. Jen snaha o autonomii v rámci Španělska. Je to kulturně a mentálně integrální část Španělska, více než byly jiné španělské kolonie, a víc, než bylo třeba francouzské Alžírsko součástí Francie.
Hongkongské varování
Ještě větší překážkou pro případné předání Maroku je to, že v Maroku a Španělsku vládnou nesrovnatelné režimy. Maroko je sice formálně konstituční monarchií, ve skutečnosti je ale spíše absolutistickou monarchií s volbami a vládou. Rozhodující slovo má král a okruh jeho blízkých, politická práva a svobody jsou omezené.
Evropa by měla říct masové migraci ne, řekl Macinka k situaci v Ceutě![]() |
Sice už odpůrci režimu nemizejí tak jako dříve, ale jsou proti nim používána falešná obvinění z trestných činů či dehonestační veřejné kampaně. A podobně se postupuje nejen proti politickému disentu, ale i třeba proti těm, kteří zpochybňují nezákonné vyvlastňování půdy státem. Naproti tomu Španělsko je skutečnou konstituční monarchií s fungujícím parlamentním systémem, politickými svobodami a nezávislými soudy.
Pokud by se Španělsko vzdalo své suverenity nad Ceutou a Melillou, předalo by jejich obyvatele do područí nedemokratického systému omezujícího politická i ekonomická práva občanů. To je z pohledu spravedlnosti a snahy zachovat lidská práva a demokracii pro všechny nepřijatelné. Ano, Maroko by mohlo dát Španělsku nějaké záruky autonomního vývoje a přetrvání demokracie a ochrany lidských práv, ale jak dlouho by to platilo? Pokud se podíváme na to, co se stalo s Hongkongem a Čínou, asi ne dlouho.
S nafukovacími kruhy a batohy na zádech. Jak Ceutu zaplnily tisíce Maročanů![]() |
Předat severoafrická území Maroku opravdu není řešením. A bohužel, Maroko bude dál ohrožovat Španělsko „vypouštěním“ migrantů nebo jinými způsoby. Cena za obranu těchto území může být vysoká. Ale cena za jejich odevzdání by byla ještě vyšší. Evropa by totiž poprvé vyslala signál, že dlouhodobý migrační nátlak může změnit mezinárodní hranice evropských států.





















