Řeknete si možná, že toto u nás spadá do rubriky bizar. Že i kdyby za těmito požadavky stálo vedení SPD, Stačilo!, Trikolory, Motoristů a dalších part, jejich úhrnná parlamentní síla nic z toho neprotlačí. To je pravda. Ale stejně je pravda, že snad poprvé od listopadu 1989 tak zřetelně zazněl požadavek změny režimu.
Musí se změnit režim
„Nestačí změnit vládu, musí se změnit režim.“ Takto Novinky citovaly úvodní slova Tomáše Doležela z SPD. Máme se tím vzrušovat?
Volby by opět vyhrálo ANO. SPD s „vlastenci“ dýchá na záda Starostům |
Jak už bylo řečeno výše, formálně vzato, změna režimu nehrozí – ani parlamentní cestou, ani převratem, ani s pomocí pouličních bojůvek. Nejsme výmarskou republikou v jejím závěru, kdy se na ulicích mydlily bojůvky nacistů a komunistů. Ale často se zapomíná, že hlavní státotvornou silou výmarské republiky byla strana s příznačným názvem Centrum. A že když volební zisky strany Centrum klesly pod 12 procent, zjistilo se, že výmarská republika žádné mocenské centrum nemá a v podstatě implodovala sama. To je poučení pro české i evropské strany hlavního proudu.
Stop. Takové paralely jsou přepjaté. Jenže se vtírá jiná věc. To, co bylo řečeno na zmíněném mítinku v Mladé Boleslavi, v jádru naplňuje definici druhé československé republiky. Onoho nešťastného útvaru, který skutečně změnil režim, ořezal fungování politických stran a uvolnil cestu společenskému ovzduší revanše, zášti i podlosti. Atmosféra, která provázela poslední měsíce života Karla Čapka, „zatnula tipec“ různým menšinám či nekonformistům a třeba Wericha s Voskovcem a Huga Haase vyštípala ze země.
Samozřejmě, ani tu nenajdeme přímou paralelu s dneškem, vždyť Česko není přímo ohroženo, ani ořezáno na svém území. Ale bez ohledu na to, co říká ten či onen představitel SPD, PRO, Trikolory či Stačilo!, nelze necítit, že společenské ovzduší se posouvá. Sice ne natolik, aby to stačilo ke změně režimu, ale posouvá se k tomu, co bylo ve středu řečeno v Mladé Boleslavi.
Kandidátky SPD a Stačilo! obejdou zákon. Je to na hraně, upozorňuje ústavní právník |
Zrušíme to jejich, zavedeme své
Můžete si samozřejmě říci, že diskuse na sociálních sítích či na webových fórech neskýtají reprezentativní vzorek obyvatel. To je pravda. Ale jisté posuny ilustrovat mohou. Všímáte si například, jak poslední dobou stoupá frekvence nálepky „libtard“? (Pro ty, kteří to neznají – „liberální bastard“.) Takto jsou označováni ti, kteří mají cokoliv společného s liberálním uvažováním, aniž by byli radikálními progresivisty (woky).
Někdy to působí až komicky. Jako by noví pravicoví wokové nevěděli, že liberalismus má za sebou stovky let, nejen poslední dekádu „woků“. Že liberálové bojovali za to, čeho si oni sami cení, třeba za svobodné volby či zákaz cenzury. Že když si jurodiví magoři sami začali říkat liberálové, neznamená to, že zrušili skutečný liberalismus. Ale chtěli jasného nepřítele, tak si vytvořili „libtardy“.
Komicky působí i zápal, někdy až svazácký, pravicových woků. Je pochopitelné, že měli plné zuby radikální levice, woků, snahy převychovávat lidi, vše kontrolovat, určovat chování, vyjadřování (“sociálně spravedlivý jazyk“ blízký Orwellově novořeči), stravování a podobně. Ale když vycítí, že se karta obrací, sami tyto věci ruší a zavádějí své se zápalem hodným svazáků. Sami hlásají, že je třeba mít pod kontrolou média, justici i školství. A ti, kteří nad tím nejásají, jsou prostě „libtardi“.
Strašidlo dezinformací nesmí likvidovat liberální demokracii. Nebo chceme názorovou monokulturu? |
Těžko se bránit dojmu, že to připomíná ovzduší druhé republiky. Že kdyby se na podzim 1938 užíval týž jazyk i technologie, nálepku „libtard“ by měli Karel Čapek, Werich s Voskovcem či Hugo Haas.
Tím vůbec není řečeno, že nějaká „druhá republika“ přijde. Ale má smysl to ovzduší sledovat. Nebo si třeba jen prolistovat paměti Václava Černého ze zmíněné doby. I tehdy přicházeli ke slovu lidé, kteří byli předchozích 20 let odstrkováni establishmentem. Černý si všímá, „s jakou chutí, s jakou vzteklou dravostí ambic dlouho neukájených se hrnuli zařídit se“. Takoví lidé jsou i dnes. Z nich by vznikaly pilíře nového režimu.
