Satirik by možná glosoval, že verdikt trochu připomíná pohádkové - obutá neobutá. Skutečnost, že se věc z roku 2020 soudí (navíc teprve prvoinstančně) v roce 2025, asi dnes nikoho nepřekvapí, takže to i satirik nechá ležet ladem.
Naopak obdivovatel naší justice by rozsudek asi radostně interpretoval, jak citlivě a vyváženě český soud kauzu rozsekl, jak spravedlnost vážil skoro na lékárenských vahách.
Ale pěkně popořadě.
SPD bylo poškozeno, omluva ovšem není nutná
Podle pražské soudkyně Ivy K. nebyly splněny podmínky ministerstva pro zařazení hnutí do zprávy. Takové označení by bylo oprávněné pouze v případě, že by projevy předsudečné nenávisti tvořily dominantní složku činnosti SPD, což podle soudu prokázáno nebylo.
Vnitro porušilo práva SPD za zprávu o extremismu, uznal soud. Omlouvat se nemusí |
Zároveň ale soud dospěl k závěru, že zásah do práv hnutí nebyl natolik závažný, aby si vyžadoval formální omluvu. Soud trefně upozornil na to, že SPD ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 uspělo, což podle něj dokazuje, že zpráva ministerstva neměla výrazný dopad na politickou soutěž. Připomeňme, že tehdy SPD získala 20 mandátů a cca 9,6 procenta hlasů.
Samozřejmě ve vzduchu visí otázka, zda tehdy okamurovci nemohli uspět ještě více. Anebo naopak zda jim zařazení na citovaný seznam „extremistů“ paradoxně nějaké hlasy nepřidalo z vod lidí-voličů krajně antisystémových.
Což se nedá vlastně objektivně přesně změřit, pokud soud nedisponuje nadpřirozenými schopnostmi.
Policie stíhá za šíření nenávisti nejen Okamuru, ale i hnutí SPD |
SPD - Nejvyšší možná satisfakce
Předseda SPD Tomio Okamura rozhodnutí soudu označil za spravedlivé a konstatování porušení práv považuje za dostatečnou satisfakci. „Jednoznačný soudní výrok o porušení práv hnutí SPD ze strany ministerstva vnitra je nejvyšší možnou satisfakcí,“ uvedl s tím, že další kroky, jako je formální omluva, již nepovažuje za podstatné. To je od něj velice taktické prohlášení budící a posilující dojem, že hnutí SPD u soudu drtivě zvítězilo. Byť reálně je tomu tak jen zčásti.
Zároveň Okamura vyzval ministerstvo a jeho vedení, aby se v budoucnu zdrželo podobného jednání a dodržovalo platné zákony. K tomuto apelu se možno připojit, i když nejsme zrovna voliči SPD.
Hypotéza, že žádné ministerstvo a ani zpravodajské služby nesmí narušovat protiprávně demokratickou politickou soutěž politických stran je prazákladem demokracie a právní státu. Padni komu padni.
Proces s Tomiem Okamurou aneb Napraví soudy vkus „hloupého lidu“? |
Zástupce ministerstva po vynesení rozsudku avizoval možnost odvolání k Městskému soudu v Praze.
Dlouhodobě mám právně-filozofický problém s faktem, že orgán státu (zde ministerstvo vnitra) se může odvolávat vůči verdiktu státu. Jako by nepřímo stát vzkazoval, nevěřím sám sobě. Nicméně to by byl námět na jiný samostatný komentář.
Ostrakizování voličů
Celý případ ukazuje, jak citlivá je otázka označování politických subjektů ze strany státu za extremistické.
Vzhledem k možnému odvolání zůstává otázkou, zda Městský soud v Praze dojde ke stejnému závěru jako prvoinstanční obvodní soud „ze sedmičky“. Anebo zda naopak poskytne ministerstvu větší volnost v hodnocení politických subjektů v rámci zpráv o extremismu.
Okamura se domnívá, že vládní moc nechce jeho hnutí SPD pustit do voleb |
Za mne je nesmysl, aby parlamentní strana, která získala několik set tisíc hlasů a kterou volil skoro každý desátý Čech nebo Moravan, byla pokládána a označována za extremistickou. Jelikož tím ostrakizujeme i její voliče, které zprostředkovaně prohlašujeme za nebezpečné darebáky. Cui bono?
Na úplný závěr možno jen satiricky dodat, že Tomio Okamura může být rád, že ho (jako vyhlášeného extremistu) ministr vnitra Vít Rakušan také neumístil do pytle na mrtvoly, jak se to nedávno stalo nejmenovanému zahraničnímu extremistovi a arcilotrovi. Proti tomu jsou nějaké seznamy procházkou růžovým sadem.
